Autem do Anglie

Rady, tipy a postřehy.

V dubnu 2016 jsme vyrazili na dovolenou do Anglie. Protože jsme jako dopravní prostředek zvolili auto, vznikl tento článek.

Na cestu do Anglie vlastním autem je potřeba se trochu připravit. Cesta je dlouhá, vede skrz několik evropských států a musíte počítat s určitými komplikacemi:

  1. Rozhodnout se, jak se dostanete přes kanál La Manche.
  2. Zvolit optimální trasu.
  3. Zjistit, jaké povinnosti a odlišnosti se vás jako řidiče týkají v těch zemích, kterými budete projíždět.
  4. Zvládnout (levostranný) provoz v Anglii.

1. Kanál La Manche

Rozhodnutí ohledně překonání moře mezi Evropou a Anglií jsem učinil jako první věc ještě předtím, než jsem vůbec počal plánovat průjezd Evropou. Jsou dvě možnosti: Eurotunel nebo trajekt. Obě varianty jsou si podobné tím, že začínají na severu Francie a končí v anglickém přístavu Dover. Dover je za všech okolností vstupní branou do Anglie. Cesta Eurotunelem trvá asi 30 minut. Nejde ovšem o to, že tunel projedete autem, nýbrž své auto naložíte na nákladní vlak. My jsme se však rozhodli pro trajekt, který je zhruba o polovinu levnější, na druhou stranu také 3x až 4x pomalejší.

Chcete-li se přepravit trajektem, existují dvě trasy:

  1. Calais [Kalé] - Dover
  2. Dunkerque [Dankirk] - Dover

Calais i Dunkerque jsou přístavy na severu Francie vzdálené od sebe 35 km. Calais je oblíbenější, protože cesta trajektem trvá asi 90 minut, což je o 30 minut méně, než z Dunkerque. Oč je druhá varianta pomalejší, o to je levnější. Vyplývá z toho přímá úměra: nejrychleji a nejdráže se přepravíte Eurotunelem, nejpomaleji a nejlevněji trajektem z Dunkerque. My jsme zvolili právě tuto variantu.

Máte-li vybranou trasu trajektu, zbývá následující:

  1. Vybrat si přepravní společnost (v roce 2016 jsou to DFDS Seaways, P&O Ferries, MyFerryLink).
  2. Rozhodnout se, jestli si lístky rezervujete předem na určitý den a hodinu a zaplatíte je přes internet, nebo si je koupíte až na místě.

My jsme z nejistoty, jak velký nával tam bude, lístky koupili předem a to rovnou i zpáteční. Pro dvě osoby a auto to vyšlo na rovných 100 €. Za tuto cenu je nabízela společnost DFDS Seaways. Koupi lístků jsme provedli prostřednictvím portálu www.dirrectferries.cz. Portál je do českého jazyka lokalizován automatickým překladačem, proto je potřeba omluvit místy toporný překlad. K rezervaci si můžete dokoupit i některé nadstandardní služby, např. vlastní kajutu či variabilní časy nalodění. I se standardní rezervací však máte možnost nalodit se na jeden trajekt před rezervovaným časem a jeden trajekt po rezervovaném čase. To se může hodit v případě, kdy předem neznáte přesný čas příjezdu do přístavu. Po zaplacení rezervovaných lístků si nemusíte nic tisknout. Do e-mailu vám dorazí číslo rezervace, ale ani to pomalu nebudete potřebovat, protože v přístavu uhrazenou rezervaci dohledají podle jména.

Z pohybu po přístavu a z nalodění není potřeba mít strach. Již od příjezdu do přístavu je vše skvěle značeno. Prostě přijedete tím pruhem, nad kterým je značka s obrázkem osobního auta. Později projíždíte přes několik kontrol (francouzská policie, anglická policie, kontrola eventuálně nákup lístků). V Dunkerque byly ještě příjezdové trasy rozděleny podle toho, jestli máte lístky již koupeny předem nebo si je teprve koupit hodláte. Po celou dobu nemusíte vůbec opouštět své auto, vše obstaráte z okénka během průjezdů přes kontrolní stanoviště. Poté vám paní za okénkem sdělí číslo jízdního pruhu, kterým se máte nalodit a podá papír s informací o plavbě, který je potřeba pověsit na vnitřní zpětné zrcátko. Samotné nalodění začíná krátce před plánovaným odjezdem trajektu a to tím způsobem, že jen jedete v řadě aut podle toho, kam ukazují zaměstnanci přístavu. Takto dojedete až do trajektu, kde vůz zaparkujete. Trajekt je na solidní úrovni. Je zde několik restaurací, spoustu míst k posezení, použitelné toalety. Máte možnost jít i na vnější palubu, což je pěkný zážitek.

Pár fotek z nalodění na trajekt:

Pohled na zakotvený trajekt těsně před vjezdem do něj. Vjezd do trajektu je poměrně strmý. Šipky ukazující směr jízdy uvnitř trajektu. Parkování na trajektu v řadách. Parkování na trajektu.

Po asi dvou hodinách se vylodíte v přístavu Dover na jihovýchodě Anglie. Hned na kraji přístavu vás čeká kruhový objezd, který je však již nutné projet po anglicku, tedy doleva. O levostranné jízdě ještě bude řeč :-)

2. Volba trasy

Zatím se vraťme k otázce, jakou cestu zvolit z Česka do severofrancouzských přístavů. My jsme zvolili severní trasu přes tyto průjezdní body: Drážďany > Lipsko > Kassel > Dortmund > Duisburg > Venlo > Eindhoven > Antverpy. Existují i jiné trasy (např. Plzeň > Norimberk > Frankfurt > Kolín > Aachen > Brusel > Brugy), pro nás však nebyly výhodné. Dálnice v Německu, Belgii, Nizozemí a ve Francii od belgických hranic až do Calais jsou bezplatné! Co se týče ceny benzínu, jsou si Německo, Belgie i Francie docela podobné a v dubnu 2016 se zde litr Naturalu 95 pohyboval v rozmezí 1,3 - 1,4 €/l. Jen Nizozemsko je o něco dražší.

3. Průjezd Evropou

S průjezdem evropskými zeměmi souvisí nutnost nastudovat si pár silničních předpisů. Minimálně musíte v každé zemi znát rychlostní limity, skladbu povinné výbavy a zpoplatnění dálnic či tunelů. Tyto důležité informace jsem načerpal z www.ibesip.cz.

Buďte opatrní při pohybu po německých dálnicích. Většinou na nich totiž platí neomezená rychlost a řidiči toho využívají. Pokud tedy ve 130 km/h předjíždíte v levém pruhu někoho ještě pomalejšího, můžete zažít nejednu horkou chvilku při tom, jak se na vás bude zezadu někdo zběsile řítit. Párkrát se mi to stalo a od té doby si na to dávám pozor, obzvlášť s dvanáctistovkou pod kapotou.

Německo - ač velká a rozvinutá země - nemá zrovna rozvinutou síť čerpacích stanic. Na dálnici se klidně 100 kilometrů nemusíte s žádnou setkat. Myslete na to.

Ve Francii mě zase při průjezdu městem překvapilo odlišné chování semaforů. Mezi červenou a zelenou totiž není nic. Z červené se rovnou rozsvítí zelená. V obráceném pořadí už však oranžová funguje normálně. Jindy se zase při čekání na červené na několik vteřin rozbliká oranžová šipka, avšak červená svítí dál. Ve výsledku to znamená, že už můžete jet, pokud nikoho neohrozíte (např. chodce na přechodu). V Anglii to mají také tak.

4. Doprava v Anglii

Konečně se dostáváme k nástrahám provozu v Anglii. Předně je třeba zdůraznit, že se tam jezdí vlevo. Pro nás pravostranné to zní hrozivě, ale není to hrozivé. Prvně vás vyškolí již kruhový objezd na výjezdu z přístavu Dover. Ten je totiž samozřejmě nutno objet po směru hodinových ručiček. S průjezdem kruhovými objezdy souvisí další odlišnost - blikání. Pokud budete vyjíždět prvním výjezdem, blikáte již při vjezdu na kruháč doleva. Pokud druhým výjezdem (čili jedete přes kruháč víceméně rovně), nemusíte blikat vůbec nebo až při výjezdu zablikáte doleva. Pokud ale budete vyjíždět nějakým třetím či čtvrtým výjezdem, blikejte po celou dobu objíždění kruháče doprava a pak u výjezdu zablikejte vlevo. A aby to bylo ještě složitější, většina kruhových objezdů v Anglii má vícepruhové nájezdy.

Následují další postřehy z anglické dopravy:

  • Měli byste své auto uzpůsobit levostrannému provozu. To spočívá v potřebě pořídit si speciální samolepky na přední světla, abyste neoslňovali protijedoucí řidiče. Světla vozů s levostranným řízením totiž míří lehce do pravého příkopu, takže byste v Anglii oslňovali protijedoucí auta. Avšak v praxi se to moc neřeší. Já jsem si je taky nekupoval a pokud budete v Anglii jezdit v těch ročních dobách, kdy jsou dlouhé dny, tak je vlastně nepotřebujete vůbec, protože tu není povinnost denního svícení. Ani v přístavu při policejní kontrole to nikdo neřešil.
  • Jednotkami rychlosti jsou zde míle za hodinu. Městský limit 30 mph odpovídá 48 km/h, mimoměstských 60 mph je 96 km/h a dálničních 70 mph = 112 km/h. Pokud máte MaxiDot, zapněte si v menu druhou rychlost. Bude se vám tak na displeji zobrazovat aktuální rychlost i v mílích.
  • Silnice jsou tu podobně rozflákané jako u nás. Asfalt je takový divně hrubozrnný, že uvnitř auta rezonovalo vše, co mohlo :-(
  • Nejsou zde žluté kosočtvercové značky označující hlavní silnici. Byl jsem tak občas na pochybách, kdo má vlastně přednost.
  • Značky ukončující obec vypadají podobně jako naše „Konec všem zákazům“.
  • U železničních přejezdů se předtím, než začnou blikat červená světla, rozsvítí oranžové světlo.
  • U přechodů pro chodce jsou zdvojené semafory. Jedny těsně před ním a jedny těsně za ním. Někdy navíc po obou stranách silnice, takže na vás svítí čtyři světla stejné barvy. Smysl semaforu těsně za přechodem jsem za celý týden nepochopil.
  • Bylo pro mě zajímavé sledovat zdejší skladbu aut. Kromě toho, že zde jezdí hodně domácích Land Roverů (hlavně Defenderů) a Jaguárů, jsou tu silně rozšířené Fordy, Mazdy, Škody, modely z kolínské TPCA a překvapilo mě i množství různých hybridů a elektroaut. Škodovky jsou zde zajímavé tím, že jsou většinou bez mlhovek (není totiž potřeba denního svícení) a často taky ve verzi GreenLine. Za týden v Anglii jsem potkal GreenLine verzí Škodovek víc, než kolik jsem jich kdy viděl v ČR. A napočítal jsem tu během sedmi dní asi 13 Roomsterů.

Na závěr přidám radu, jak se dostat do Londýna: jakkoliv, jen ne autem. Zblázníte se z toho. Troufám si o sobě tvrdit, že už jsem se něco najezdil, ale do centra Londýna by mě asi nedostali. Jeli jsme tedy nesmyslně drahým vlakem až na London Bridge, který je v centru, a po vnitřním Londýně jsme se pohybovali pěšky. Samozřejmě můžete po městě jezdit hromadnou dopravou, ale je to drahé. Ostatně jako vše v Anglii. Je zde drahý benzín, vlaky (50 km dlouhá cesta pro dvě osoby a zpět přišla v přepočtu na 1 700 Kč), parkování (2 hodiny v parkovacím domě ve městě Brighton přišlo na 500 Kč) i jídlo (sehnat oběd pod 10 liber = 350 Kč je docela fuška).

Hezkou cestu!

Mohlo by vás zajímat

Kola 185/55 R15

Kola 185/55 R15

14. 3. 2021 05:14

Roomster a s ním spřízněná Fabia druhé generace mají ve velkém technickém průkazu zapsán zajímavý rozměr kol 185/55 R15. Jde o rozměr používaný u Škody Citigo a žádný…