Dacia Duster 1.0 TCe LPG: nákup ojetiny a první dojmy z ní

Člověk míní, život mění…

Jsou auta, která bych si dobrovolně za normálních okolností nikdy nekoupil. Největší odpor mám k autům bílým, ojetým a esúvéčkám. Při každé jízdě Prahou uvažuju nad tím, proč vozů kombinujících všechny tři uvedené atributy je tohle město plné. No a čím myslíte, že od listopadu 2023 sám jezdím?

Ach jo no, co se dá dělat. Pod vlivem okolností, jež zde nebudu konkretizovat, mým Roomsterem aktuálně jezdí někdo jiný. Jestli se mi vrátí, neumím předpovědět. Skoro dva roky objednanou náhradu jménem Volkswagen Caddy není polská fabrika schopná vyrobit. Že tedy v mých rukách skončila bílá Dacia Duster, je částečně náhoda a částečně kalkul.

Zaprvé byl pořízen se záměrem jen krátkodobého vlastnictví, počítám plus mínus půl roku. Až bude Caddy vyrobený (stane-li se tak někdy a budu-li na něj ještě v té době mít peníze), měl by jít Duster zase pryč. Zadruhé jsem pro toto mezidobí, kdy už nemůžu jezdit Roomsterem a než bude nové auto, hledal povoz bezpečný, spolehlivý, úsporný, bez servisních potřeb a držící si zůstatkovou hodnotu.

Nákup

Implicitním autobazarem se stal ten, jehož majitele trochu znám a mám v něj větší důvěru než v ostatní autobazary, byť na internetu sebelépe hodnocené. V potřebnou dobu u něj stálo auto, které splňovalo mé momentální požadavky a tak se nyní stávám majitelem Dacie Duster 1.0 TCe LPG z roku 2020. Nespornou výhodou je český původ a první majitelkou přikoupená a stále platná pětiletá záruka.

Vůz stál na ploše bazaru od června 2023 s cenou 339 900 Kč. Jelikož tam vydržel až do mého příchodu koncem října 2023, o žádný šlágr se evidentně za tu cenu nejednalo. Sice dokola v motoristických médiích čtu, jak se po zánovních Dusterech mohou lidi utlouct, vše má však zjevně svou nepřekročitelnou cenu, za kterou už lidé radši své peníze investují do jiné značky.

Jestliže nový Duster na LPG dnes stojí 410 tisíc Kč a tříletý s nájezdem 67 000 km mě stál 340 tisíc, o přehnaně výhodné koupi nemůže být řeč. Asi kdybych chtěl, dostal bych nějakou slevu, tentokrát jsem však na vyjednávání zcela rezignoval a cenu akceptoval. K vozu dostávám certifikát Cebia s maximálním skóre pěti hvězdiček, povinná výbava a přepis jsou v ceně. Dalšího už nic. Vůz obouvá letní pláště Continental EcoContact 6 na 16" originálních litých kolech. Na nastávající zimní měsíce nechci utrácet za nové zimáky, neboť nyní uvažuji tak, že zjara půjde vůz zase z domu, takže na Sbazaru vybírám šestileté zimní Continentaly WinterContact TS 850P s asymetrickým dezénem 6 mm za 650 Kč/kus.

Auto přebírám 4. listopadu 2023. V dlouhodobě negativním psychickém rozpoložení zapomínám pořídit i památeční fotku z převzetí. První obrázek mám až z parkoviště před prodejcem Dacia, ke kterému ihned z bazaru zajíždím pro nové stírací lišty. Samozřejmě měl v sobotu dopoledne zavřeno. A když k němu dorážím za pár dní podruhé, zase je nemá skladem (prý existují čtyři typy dle roku výroby).

První kontakt s LPG: tankování a spotřeba

Také ihned zajíždím na pumpu MOL pro plyn. V životě jsem neměl s LPG co do činění, ale opravdu se není čeho bát. U každé stanice je zvonek, pokud obsluha nepřijde sama. Na některých vám řeknou, že když budete chtít, můžete si tankovat sami. To budete umět po prvním koukání se pod ruce čerpadláře. Já sám to poprvé zkusil při třetím plnění nádrže a šlo mi to úplně bez problémů.

Za plnou nádrž plynu do Dustera platívám kolem 400 Kč. Můj modelový ročník 2020 má ještě menší 34litrovou. Od roku 2021 je již zvětšená na 48,8 litrů a navíc umístěná uvnitř pod podlahou kufru, takže nezrezne. Dříve (a tedy i v mém případě) kotvila zespodu auta. LPG se tankuje jen do 80 % kapacity nádrže (kvůli tepelné roztažnosti plynu), uvedené objemy jsou však dle mé zkušenosti netto, tedy opravdu využitelné. Při zcela prázdné nádrži, kdy se auto již samovolně přeplo na benzín, se mi podařilo při prvním pokusu doplnit 33,4 a při stejné situaci podruhé pak 32,9 l. Ten rozdíl je asi způsoben rozdílným tlakem, který jsou jednotlivé plničky schopné vyvinout.

S jakou spotřebou plynu jezdím? Při normální jízdě kolem 8 l/100 km, když valím po dálnici 130, pak se šplhá k 10 litrům plynu. Mně přijde zázračná, vždyť mluvíme o nepříliš aerodynamickém SUV s velkými koly. A jestliže litr plynu nyní prodávají za 15 korun, pak by naftové či benzínové auto muselo jezdit za 3–4 litry, aby se tomu vyrovnalo.

Při dlouhodobém testu plynového Dustera stejného modelového roku Světem motorů žehral Martin Vaculík na nepřesný ukazatel plynu. Ten ukazuje množství plynu pěti diodami, zhruba po 20 %. Čtyři žluté a poslední je červená, značící jízdu na rezervu. Mně se nepřesný vůbec nezdá. Naopak množství doplněného plynu přesně odpovídá signalizaci zbývajícího množství.

Na poslední červenou diodu lze jezdit ještě docela dlouho. Prázdná nádrž se ohlásí tichým zapípáním a automatickým přepnutím na benzín. Nebýt té akustické výstrahy, přechod mezi palivy není vůbec postřehnutelný.

Nevýhodou zmiňovanou Světem motorů je chybějící palubní počítač. Přístrojový štít neukazuje vůbec žádné údaje o spotřebě plynu ani benzínu, žádný dojezd, prostě nic. Opět se však jedná pouze o ročník 2020. Následující rok už Duster vše potřebné dostal, tedy palubní počítač, detailnější ukazatel zbývajícího množství plynu integrovaný do palubního displeje, estetičtější tlačítko na přepínání mezi benzínem a plynem, šestistupňovou převodovku a již zmiňovanou větší a lépe umístěnou nádrž. Pro dlouhodobé vlastnictví plynového Dustera tak určitě doporučuji zvolit již tento inovovaný model. Ale i s tím starším se pochopitelně dá žít, nejde o nic dramatického. Na druhou stranu dle Světa motorů má prý starší model cca o 1,5 l/100 km nižší spotřebu LPG, pětistupňové převodovce navzdory.

Auto vždy startuje na benzín. Pokud je motor studený, dochází k automatickému přepnutí na LPG zhruba po 2–3 km jízdy. Ozve se jen tiché cvaknutí a dioda začne místo blikání svítit. Pokud je motor teplý, pak po nastartování dioda značící jízdu na plyn svítí ihned.

Motor 1.0 TCe jedoucí na plyn má zvuk nápadně připomínající diesel. Samozřejmě se jedná o tříválec. Neuráží mě ani jeho zvuk a ani počet válců. Systém start-stop nevypínám. Nepřekáží mi. Vím, auto nejspíš budu mít jen půl roku, takže jeho následky se během té doby snad neprojeví, ale též u nového Caddy hodlám automatické zhasínání motoru využívat.

I propanbutanový Duster má režim ECO. Jeho aktivace probíhá jednoduše příslušným tlačítkem a nezapíná se implicitně po každém startu. Někdy na něj jedu, někdy ne. Reakce na plyn jsou v něm ospalejší, jakmile si však zvyknete, ani vám to nepřijde. Spíš mě zaujal plynový pedál, který má jakoby dvě konečné polohy. Sešlápnete ho až na podlahu, ale přitom jej lze prošlápnout ještě víc. Až ta druhá poloha je konečná. Toto chování ale není výsadou jen eko režimu.

Jaké mám první dojmy z druhé generace Dacie Duster?

Když jsem do něj v bazaru sedl poprvé, nešlo se mi za volantem pohodlně usadit. Volant sice umí dvouosé nastavení, podélný posuv je bohužel velice krátký. Měřím 181 cm a abych nemusel řídit na dlouhé ruce, což opravdu nesnesu, musím sedět blízko palubní desce. Jenže to je mi zase kvůli vysoké podlaze Dusteru velice nepříjemné, protože pak mám hodně skrčené nohy. Nakonec se mi daří najít přijatelnou pozici odsunutím sedačky docela dost dozadu a napřímením opěradla skoro úplně kolmo. Výškově mám pak sedadlo uvedené do nejnižší polohy. Obrovskou výhodou jsou hlavové opěrky. Krásně měkké, lze je vysunout hodně nahoru a nelámou hlavu dopředu. Úplný protipól šíleně zbabraných opěrek z dvojkové Fabie/Roomstera. Je zajímavé, že při faceliftu Dustera byly tyto opěrky nahrazené jinými, proti těmto původním však nemohu říct křivého slova.

Prostornost

Nevýhodu představuje omezená prostornost. Jezdím s dvěma dětmi v autosedačkách a za mnou zůstává podstatně méně místa než ve Škodě Roomster. Rovněž nad hlavou není tolik místa ani vpředu ani vzadu. Základní objem kufru je s Roomsterem srovnatelný, papírově za škodovkou se zcela vzad posunutými zadními sedadly zaostává jen o 5 litrů. Půdorysně dokonce Dacia vítězí, Roomster nahání litry výškou. Chleba se však láme, když vyhodíte plato a potřebujete haraburdí vrstvit až ke stropu. Staré boleslavské MPV se k tomu hodí báječně. Vysoká karoserie, páté dveře zcela kolmé a díky tomu nahoru naložíte opravdu neskladné věci typu dětských odrážedel. V tomhle mě Duster trochu zklamal, nahoru nad úroveň plata už mohu dát leda měkké tašky, jinak nic moc. Když jsem do něj při prvním republikovém přesunu nacpal obvyklé množství pitomostí, dorazil jsem do cíle s rozbitým 27" LCD panelem. Praskl asi kvůli tomu, jak se na něj tlačila ta dětská odrážedla.

Pro rodinné použití mi tak Dacia Duster připadá kompromisní až hraniční. Neurazí, nenadchne. Opravdu záleží, kolik a jak velké děti máte a kolik věcí musíte stále někam přesouvat. Pro mě byl třeba i ten Roomster už takový hraniční a s Dusterem je situace odhadem tak o 10 až 20 procent horší.

Vnější rozměry jsou přitom podstatně štědřejší. Na délku naměříte o 13 cm víc než Roomsterovi, na šířku pak o 12 cm. Jenže svými centimetry plýtvá, jako každé SUV. Obrovská kola potřebují obrovské výřezy a vnitřní prostor tudíž zapláče. To Škoda Roomster svými krabicovitými tvary a maličkými koly s vnitřním prostorem hospodaří mnohem lépe, přitom zvenčí působí mezi dnešními crossovery jako malé úzké auto.

Avšak čím déle Dacií Duster jezdím, tím více se mi zamlouvá. Ze začátku jsem od ní nic nečekal. Její pořízení byl chladný kalkul stavící na levném a spolehlivém provozu a dobré zůstatkové hodnotě. Jenže to auto není vůbec špatné. V některých ohledech naopak zastíní i budgetové modely koncernu VW. Takovým typickým příkladem je zvuk při zavření dveří. Ještě i současná čtvrtá generace Fabie zavírá dveře s hrubým nelibozvučným prásknutím. Dveře Dustera dosednou s měkkým tlumeným žuchnutím, úplná radost nastupovat a vysedat.

Interiér

Nebo třeba ztvárnění interiéru. Tvarování, struktura a kvalita plastů nepůsobí o nic hůře než u dvojkové Fabie/Roomstera. Tvrdé černé plasty s klasickou povrchovou strukturou působí kvalitně, neuráží. Uvnitř nic nesmrdí. Vzpomínám na jedničkového Dustera po faceliftu, do kterého jsem se jednou posadil, a který uvnitř vypadal a smrděl jako auto z devadesátých let. Druhá generace se opravdu nemá za co stydět, estetická a kvalitativní úroveň mi osobně přijde zcela srovnatelná s druhou Fabií po faceliftu.

Sedadla a potahový materiál jsou také solidní. Černá látka je prošívaná bílou nití. Vše působí decentně a hodnotně. Nemáte pocit nepatřičného šetření. Nenacházím jediný případ nelícujících plastů. Madlo u řidiče sice při manipulaci slabě vrže, zrovna škodovky však v tomhle ohledu nejsou o moc lepší.

Dobře přístupné jsou kotvy isofix na krajních zadních sedadlech. Nejsou utopené a nekryjí je žádné zipy. U spolujezdce pak isofix není. Na rozdíl od aliančního Nissanu Qashqai druhé generace před faceliftem Dacii nechybí výdechy vzduchu pro nohy zadních pasažérů. Zadní opěrky hlavy mají jen jedinou aretovanou pozici, v zásadě to ale ničemu nevadí, pokud vzadu nevozíte osoby přes 190 cm. Takové si stejně už budou škrtat hlavou o strop. Opěradla jsou standardně dělená v poměru 1:2.

Jako čerstvého uživatele vozů Renault – Dacia nechápu, proč ovladač světlometů není osvětlený. Světla sice mají dobře fungující automatický režim, přesto když chci třeba před železničním přejezdem přepnout z potkávacích na obrysová světla, musím potmě šmátrat po páčce a nějak to zkoušet přepnout. Jasně, tuto věc se člověk rychle naučí po paměti, novopečeného uživatele to ale docela frustruje.

Podobně i tlačítka na volantu. Ovládá se jimi především tempomat. Dokud se jej nenaučíte ovládat po paměti, tak si jej v noci prostě nezapnete a co hůř, ani jednoduše nevypnete, což se mi zdá skoro až nebezpečné. Prosvětlená tlačítka přišla až s faceliftem.

Sedačka řidiče nezklame ani při dlouhé cestě. O dobře provedené hlavové opěrce už bylo psáno výše, dále potěší stavitelná bederní opěrka (tu třeba Roomster nikdy neměl ani u příplatkových sportovních sedadel). Středová loketní opěrka bývá v Dusteru ve dvojím provedení. Jednodušší varianta je přichycená přímo k opěradlu, není nijak stavitelná (jde pouze odklopit) a poslouží jen řidiči, druhou variantou je pak opěrka integrovaná do středového tunelu. Já jsem plně spokojen i s tou jednoduchou loketkou v opěradle. Krásně měkká, v ideální výšce, i při podepřeném loktu dosáhnu na volant a přitom nepřekáží při řazení či manipulaci s ruční brzdou. Palec nahoru, to se jednoduše povedlo.

Loketní opěrky v předních dveřích mohou být také dvojího provedení. Moje auto je má z tvrdého plastu. Kupodivu s tím nemám problém ani po několikahodinové jízdě. V zadních dveřích jsou tvrdé vždy.

Výbava

Všechna okna mám elektricky stahovatelná, okno u řidiče má automatický dojezd oběma směry. Plně dostačující řešení. Tím pomalu nakousávám výbavu mého kusu. Podle černých zpětných zrcátek a přídi bez stříbrných dekorů lze identifikovat dobový prostřední výbavový stupeň Comfort. Pro mě důležité výbavové prvky naštěstí neabsentují. V Dusteru si tak užívám dosavadní komfort, na který jsem po léta zvyklý: zadní parkovací senzory, tempomat, asistent rozjezdu do kopce, zmíněné elektrické ovládání všech oken, dálkový centrál, klimatizaci. Nechybí ESC, šestice airbagů a signalizace nezapnutých pásů na všech sedadlech. Světla mají senzor, takže přepínání mezi denními a potkávacími probíhá automaticky. A dodávám, že spolehlivě a rychle. Nechybí ani přední mlhovky (na rozdíl od objednaného VW Caddy), přísvit do zatáček ale nemají. Zpětná zrcátka jsou elektricky seřiditelná a dokonce vyhřívaná. Výhřev bohužel nelze spustit samostatně, nýbrž jen společně s výhřevem zadního okna. Kdo tohle neví, myslí si, že jeho Dacia výhřev zrcátek nemá.

Jen mě štve pokrokovost, které se ani Dacia nevyhla: cédéčka už přehrávat nelze. Nevím, jak jednoduše, rychle a bez peněz přetransformovat svou poctivě zakoupenou hudbu a mluvené slovo z CD na flashdisk. Nemám na to čas.

Zavazadlový prostor

Zavazadlový prostor představuje také zajímavé téma. Na rozdíl od mnoha levnějších vozů koncernu VW či naopak drahých korejských modelů značek Hyundai a Kia jsou boky polstrované kobercem, takže se nepoškrábou. Po obou bocích se lze přes čalouněné kryty dostat do dutin karoserie a využít je jako odkládací schránky pro hever či povinnou výbavu. Leze se sem též pro případ výměny žárovek v zadních svítilnách.

Jsou tu taky nějaké háčky a na rozdíl od Sandera nechybí plastový obklad nakládací hrany, což potěší. Lampička také nechybí, jen je mi záhadou, proč se rozsvěcí při otevírání bočních dveří. Plato kufru je pevné a rozdělené v polovině, zvedá se bohužel velice nízko a omezuje tak vstup. Páté dveře mají velkoplošný plastový obklad s integrovanými madly pro pohodlné zavření. Nad platem kufru číhá po pravé straně 12V zásuvka, lze sem prostrčit kabel z kufru např. od autochladičky nebo ji mohou využít cestující na zadních sedačkách. Další 12V zásuvka je před řadicí pákou, takže autonavigaci či kameru máte jak napájet. Mimochodem USB ve voze najdete jedno a to přímo v autorádiu.

Problémy a servis po nákupu

Jako kterákoliv zakoupená ojetina nebyl ani zánovní Duster s pět měsíců starým razítkem z autorizovaného servisu zcela prost servisních potřeb. Kromě pochopitelné nutnosti vyměnit letní gumy za zimní se objevilo pár zapeklitostí.

1. Nové stěrače

   Přední i zadní stírací lišty byly dle neuspokojivé funkce původní. Pár předních stál 798 Kč, zadní lišta 250 Kč. Protože jsem utrousil poznámku, že to na lidovou Dacii nejsou kdovíjak nízké ceny, a že levněji to umí i Škodovka u Roomstera, dali mi slevu 5 %. Sada stěračů na Dustera tedy vyšla na 995 Kč. Popisky na krabičce navíc odhalují, kde všude rumunský výrobce hledá úspory. Přední lišty jsou totiž shodné s duem Sandero a Logan 2. generace, zadní pak s Dokkerem, Lodgy, Sanderem 2 a 3 a Renaulty Captur 1 a Zoe.

2. Popraskaný lak

   Pak nacházím na okrajích střechy v zadní části praskliny v laku. Problém je u druhého Dusteru dobře známý, vysvětlovaný i ve Světě motorů. Vinou vibrací vznikají trhliny v tmelu mezi střechou a bočnicemi karoserie, do nichž může dokonce zatékat. Na opravu laku byla vyhlášena servisní akce. Že vozidlo jezdilo tři roky na servisní prohlídky do autorizovaných servisů a praskliny během té doby nikdo neopravil, dokládá, jakým způsobem autorizované servisy pracují.

   Když tedy nyní zkouším v Dacia servisu TUkas v pražských Modřanech tuto záležitost vyreklamovat, dostávám odpověď, že záruka na lak byla jen dva roky a příplatková prodloužená pětiletá záruka na vůz se na toto nevztahuje. Škoda slov no.

   

3. Vrzání brzd

   Druhou bolístkou plynového Dustera je písknutí/vrznutí po každém uvolnění brzdového pedálu. Pamatuji si úplně stejné vrzání z Felicie. Technik se mi snažil namluvit, že vrže samotný pedál, což se mi nezdálo moc pravděpodobné. Vesmír bohužel pracuje stále stejně podivně, a tak se ono ráno, kdy auto vezu do servisu, pazvuk neozval. Pedál byl promazán, večer při návratu ze servisu už brzda zase vesele píská. Ach jo.

4. Ulomené plastové sání

   Dále si při prohlížení tříválcového zázraku pod kapotou všímám, že trubka sání není vůbec ukotvená. Hned také vidím proč. Její plastový nástavec je ulomený. Nový díl s objednacím číslem 165540329R by vyšel na 1 401 bez DPH. Dle konzultace s technikem však žádné bezprostřední nebezpečí motoru nehrozí, tak to zatím neřeším.

   

   

5. Výměna pneumatik

   Že autorizovaný servis a jeho personál neznamenají automatickou jistotu dobře provedené práce, dokládá též úsměvný výsledek přezutých kol. V kufru na mechanika čekala čtveřice identických zimních pneumatik Continental. Dva kusy měly DOT 4415 a dva 3117. Ráno v servisu vyslovuji žádost, aby dali ten novější pár na přední kola. Které DOT značí mladší pláště, by měl každý automechanik a pracovník pneuservisu znát. Pro čtenáře dodávám, že DOT je číslo udávající datum výroby ve formátu TTRR. 4415 tedy znamená 44. týden roku 2015. Večer je auto přezuté přesně obráceně, než jsem žádal. Obě starší pneumatiky na předku. Sám si kola nevyměním. Plynový Duster nemá ve výbavě rezervní kolo a tudíž ani zvedák. Univerzální nemám.

6. Autobaterie

   Nakonec se technika ptám, zda se mám už děsit končící životnosti baterie. Je totiž původní (tedy přes tři roky stará) a méně odolného typu EFB s kapacitou 60 Ah. Duster ji samozřejmě týrá inteligentním (ne)dobíjením.

   Servisní technik autorizovaného servisu TUkas Modřany

   Běžně vydrží kolem pěti let.

   Tak snad. Indicií, zda se baterka blíží smrti, může být nezhasínání motoru systémem start-stop. A zatím zhasíná často. Navíc mám návyk brzdit motorem, což jsou chvíle, při nichž alternátor baterii intenzivně dobíjí.

Na otočku do Chorvatska

Dva týdny po koupi se s plně obsazeným Dusterem vydávám na týden do Splitu. Cesta dlouhá 1 100 kilometrů zajetá přes noc uběhla jako voda. Dacia jela, svítila, topila. Žádná bolest zad. Kdybych chtěl a měl bezedný močový měchýř, zdolal bych celou cestu bez jediné zastávky na pumpě. Benzínová nádrž má totiž plnotučný objem 50 litrů. Vyráželi jsme ze Semilska a k přepnutí z plynu na benzín došlo myslím až za Vídní. Během cesty praskla žárovka potkávacího světla vpravo. V cíli nebyl problém vyměnit ji svépomocí. Šlo to snadno, akorát v sadě byly jen žárovky H4. Ty mohu uplatnit leda ve Favoritu, protože v Dusteru jsou H7. Doma jich mám zásobu, ve Splitu jsem však musel koupit za 4 € novou. A rozesmála mě přímočarost postupu v návodu k obsluze:

Závěr

Auto mě zatím překvapuje spíše pozitivně. Zdolávání několika tisíc kilometrů měsíčně na levný propan butan začíná být docela návykové, takže pokud mu podlehnu, nevylučuji v tuhle chvíli ani zrušení objednávky naftového Volkswagenu Caddy a setrvání u značky Dacia. Duster je pro mé účely malý, ale nový plynový Jogger by mě vyšel skoro o 400 tisíc levněji než Caddy. Zatím tedy nechávám otevřené všechny možnosti.