Škoda Roomster 1.2 TSI - zkušenosti

Výměna prasklého plastu

V červnu přišla řada na výměnu krytky pod ruční brzdou. Tu mi rozlámali na jaře v servisu, ale zase tak moc se nezlobím, neboť se mi podařilo sehnat nějakou použitou na internetu za 40 Kč. Výměnu zvládám sám, byla velmi jednoduchá.

(Ne)oprava důlku

Přesně před rokem jsem tu ohlašoval důlek na karoserii pod pravou zadní svítilnou. K loňským Vánocům mi Ježíšek daroval opravnou sadu, která se ke slovu dostala v létě. Myslím, že celý ten koncept je pomýlený. Totiž aby se dal důlek vytáhnout, je nutno naň přilepit pomocí tavicí pistole plastový nástavec, který pak vytahovák vytáhne ven. Tohle snad nemůže fungovat ani teoreticky. Těch pokusů o vytažení jsem učinil aspoň deset. Všechny dopadly na vlas stejně, totiž při vytahování se přilepený nástavec odlepil od karoserie a důlek se vůbec nepohnul. Ostatně nepamatuji si, že by někdy něco drželo po přilepení tavicí pistolí…

Boj s korozí

Už se bohužel stalo tradicí, že kus léta tráví Roomster v nepojízdném stavu z důvodu demontáže různých vnějších dílů a oprav lokálních výskytů koroze. Protože snad všechna má dosavadní natírání, ač sebepečlivěji provedená, nikdy nevydržela déle než rok, došel jsem k závěru, že jistě něco dělám blbě. O čemž mě již během podzimu 2024 utvrdil výskyt rezavých teček na pár týdnů natřeném okolí osvětlení zadní registrační značky. Stačilo nechat vůz jednou stát na dešti.

A tak se opakovaně nořím do článku vydaném ve speciálu Světa motorů č. 4/2024, který vysvětloval postup opravy koroze autorizovaný samotnou automobilkou. Hlavní úlohu zde sehrával dvousložkový kyselý základ a dvousložkový plnič. Jedná se o dost drahou chemii na jedno použití, protože jakmile jsou obě složky základu a plniče smíchány, zbývá velmi málo času k jejich využití. Na Bazoši se mi však povedlo uvedené chemikálie ukořistit nezvykle levně. Po původu jsem nepátral.

Letošek byl na nátěry opravdu bohatý:

• opět prostřihy nad RZ pátých dveří
• opět sundání zadního nárazníku a přelakování lemů zadních blatníků
• několik pupenů na bočních dveřích
• přední část levého prahu
• hrana obou zadních bočních dveří pod oknem (těsnicí lištou)
• a bubnové brzdy

Důkladněji o mé letošní metodě oprav rzi pojednávám v aktualizovaném článku o korozi.

Chorvatsko

V září jsme se Roomsterem vydali do oblíbeného Splitu. Proč jsme nejeli Caddynou? Důvodů bylo více, hlavním však úzké a přeplněné splitské uličky, kam se mi po loňských špatných zkušenostech z Makarské s Caddy fakt nechtělo. Druhým důvodem bylo šetření celoročních plášťů na Caddy, které budou muset přežít ještě jednu zimu (kvůli stavbě domu nejsou prachy na zimáky) a šetření najetých kilometrů, protože se mi nechce Caddyho hnát na servisní prohlídku dříve než ve dvou letech.

Servisování

Cestování do Chorvatska a zpět zvládl Roomster bez potíží (dodatečně mi dokonce dorazila z Rakouska pokuta za překročení rychlosti). Až pár týdnů po návratu prorezl výfuk. Šlo o jeho původní část, která ještě nebyla měněna, výměna v turnovském autorizáku přišla na 4 558 Kč. Navíc tam Roomstera takhle krásně zaparkovali přímo před hlavní vchod, takže nebýt těch pleček vedle, připadal by si člověk rázem o deset let mladší.

Domácí údržba

V půlce prosince měním přesně po roce a nájezdu 13 052 km olej. Spodní ochranný kryt motoru opatřuji dvěma novými šrouby, staré už nevypadaly vůbec hezky. Překvapivě není žádná sranda sehnat stejné. I po namáhavém pátrání dorazily z e-shopu trochu jiné a tak jsem musel přidat ještě podložku.

Denní svícení na pravé straně začalo po čase zase stávkovat, řešení spočívalo v nové objímce žárovky s objednacím číslem 6R0 953 123 A za 360 Kč. V původní se již žárovka moc vrtěla a ztrácela kontakt. Pro jistotu však dávám rovnou i novou žárovku. Celé těleso mlhového světla ale bude brzy také na výměnu, protože jeho plast je kolem objímky žárovky teplem roztavený a objímka v něm už špatně drží. Na levé straně již bylo světlo měněno před rokem a půl.

Závěrem zvu do fotogalerie, kterou jsem nedávno aktualizoval.

Jakoby to bylo včera, když mé oči spatřily ještě polepeného Roomstera poprvé. Stalo se tak před autosalonem v Plzni na Lochotíně. Mnoho se však za 10 let změnilo. Dneska už tam auta neprodávají a lochotínské osazenstvo se stěhovalo na borskou pobočku. Ale mám opravdu radost, že Roomster stále jezdí a dál mě doprovází mým životem. Průměrný roční nájezd vychází lehce přes 20 tisíc kilometrů. Poslední dva roky jsou slabší, protože nájezdy ředil plynový Duster a pak naftový Caddy. A od jara do podzimu toho dost zastane i Favorit, hlavně krátké popojížďky „kolem komína“.

O deset let později…

Tak dobře, zanechám již vzpomínání a vratím se do dnešní reality.

Nefunkční otevírání kufru

Počátkem února jako když utne přestalo fungovat otevírání pátých dveří. Kufr nešlo otevřít ani spínačem nad registrační značkou, ani tlačítkem na dálkovém klíči. Vůz zablikal, ale víko neodskočilo. V takovém případě může být příčina minimálně trojí:

1. Problém se zámkem. Nejčastěji v samostatně vyměnitelné horní části jeho mikrospínače (vyjde na 120 Kč).
2. Problém ve vnějším tlačítku (klice). Lze ji snadno vyměnit, nová originální vyjde něco přes tisícovku.
3. Přelámaná kabeláž v průchodce (husím krku) mezi karoserií a víkem kufru.

Já už do on-line košíku házel nový zámek. Ale nakonec mi to nedalo a šel jsem rozebrat ten husí krk, jen tak pro jistotu. Při jeho páčení si říkám, jak zbytečně se s tím morduju, když všechna ostatní elektřina v pátých dveřích normálně funguje. Jakmile však byla kabeláž obnažená, byla příčina nefunkčního otevírání jasná. Drátek ovládající zámek byl přetržený.

Nemám rád opravu drátků. Ale podařilo se a víko už zase funguje. Náklady na opravu se rovnaly nule.

Bohužel všechny drátky v průchodce už mají po letech přetrženou izolaci. Zatím ale neřeším.

Mimochodem víte, jak se do zavazadélníku dostat, pokud jeho otevírání stávkuje? Nejspíš to znáte, ale pro ucelenost informací přidávám návod pro nouzové otevření pátých dveří z návodu k obsluze:

Výměna kabinového filtru

Přesně po dvou letech od poslední výměny si doma měním kabinový filtr. Jednodušší práci si snad ani nelze představit. Fotka porovnává nový filtr z řady Škoda Economy s aktivním uhlím. Ten starý byl taky originál Škoda, ale ten klasický a dražší. Kromě nápisů zboku vypadají stejně, kromě jedné věci: standardní díl má 33 záhybů, ekonomický o dva méně. Cenový rozdíl se pohybuje kolem stokoruny.

STK

Letos jsem vyhazov tušil předem. Viditelná koroze je zatím jen lokální nad čelním oknem a u lampiček značky na pátých dveřích. Ta však nebyla důvodem. Ba ani přední kotouče, které jsem cestou důsledným brzděním pořádně obrousil. Při kontrole podvozku (s novými tlumiči i pružinami a ochranným černým nátěrem spodku) dokonce technik utrousil, že „je to tam pěkný“. Všechna světla svítila, pneumatiky v pořádku, povinnou výbavu nekontrolovali.

Též měření emisí dopadlo dobře, nicméně je zajímavé se podívat na změřené hodnoty v čase:

Emise motoru 1.2 TSI EA111 CBZA

I po 10 letech stále hluboko pod limitem, avšak proti polovičnímu nájezdu jsou změřené hodnoty již o jeden řád vyšší.

Proč teda neprošel?

Důvodem k vyhazovu byla nedostatečná účinnost ruční brzdy. Na obou kolech byla naměřena brzdná síla jen 0,35 kN a dalším taháním páky se již nezvyšovala. Dostávám tedy 30denní lhůtu k opravě. Že ruční brzda málo brzdí, jsem věděl už pár měsíců, toho si nešlo nevšimnout. Jen se mi tentokrát nechtělo nic řešit.

Po opravě v servisu už na stanici technické kontroly neměli námitek a Roomster má zas na dva roky klid.

Závěrem roku se sluší shrnout druhé pololetí roku 2024. Během léta Roomster ve velkém pohybu nebyl. Léčil se totiž z koroze, což vydalo na samostatný článek.

Od posledního sumáře psaného letos v květnu ujel jen asi 2 000 km, převážně krátkých (jednotky km) až středně dlouhých tras. Náklady na údržbu v poslední době značně převyšují užitnou hodnotu, kterou nyní poskytuje. Což ovšem ani tak není jeho chyba, jako spíše důsledek našich životních změn a přítomnosti VW Caddy v rodině.

Nová kola z lehkých slitin

Již v létě začal být Roomster chystán pro zimní sezónu nákupem dvou nových litých kol Škoda v designu Line. Obouvá je už od novoty, slaný zimní provoz však likviduje i hliníková kola, resp. jejich lak. Odlupující se barva v okolí ventilku totiž způsobuje mírný, avšak neustálý únik tlaku, takže třeba minulou zimu bylo nutno dofukovat i dvakrát týdně. Problém s tím měla obě levá kola. Sehnat Roomsterovi originální litá kola začíná být trochu komplikované. Některé designy již nelze sehnat jako nové díly, na škodováckém e-shopu není pro Roomstera a dvojkovou Fabii v podstatě už nic. Patnáctky Line se jako nový díl sehnat ještě dají, mně se povedl jejich nákup i za celkem příjemnou cenu 2 366 Kč/kus prostřednictvím autoeshop-paulus.cz. Nyní už v nabídce nejsou. V pneuservisu jsem jen nechal přezout stávající zimáky Nokian WR D4 ze starých disků, což vyšlo nesmírně levně. Pro dvojici starých disků si po pár týdnech přijel zájemce z Sbazaru. Cenu jsem vzhledem k tomu oloupanému laku držel nízko, jen 400 Kč/kus. Pán tvrdil, že si je opraví.

V letošním roce také začaly záhadně odpadávat šedé plastové krytky šroubů kol. A když už mi došla zásoba náhradních, sundal jsem je všechny.

Izolační obal baterie

Další investice se týkala nákupu izolačního pouzdra autobaterie. Roomster jej z výroby měl, letos si pojednou všímám, že už tam není. Zpětně se mi povedlo dopátrat, že jeho zmizení koresponduje s návštěvou servisu v Mariánských Lázních spojenou s výměnou servořízení v dubnu 2023. Nechápu, proč mechanici nevrátí do auta vše, co předtím vymontovali. Nová izolace stála 938 Kč, montáž jsem zvládl sám. Ten obal by tam asi ani nemusel být, koneckonců auto bez něj jezdilo více než rok, než jsem si jeho absence všiml.

V listopadu měním žárovku H7 v levém potkávacím světle. Bezproblémová výměna svépomocí zabrala pár minut.

Čištění odtokových kanálků

V témže měsíci mi dochází, že by nebylo marné vyčistit odtokové kanálky panoramatické střechy a tak si na internetu kupuji k tomu určený přípravek za 213 Kč včetně poštovného.

Zkouším šťourat v předním rohu střechy, ale kartáček ne a ne dovnitř. Tak se rozhoduji k demontáži černé lišty na okraji střechy. Zdánlivě banální úkon se v mžiku proměnil v katastrofu. Lišta je totiž záměrně zaseknutá pod těsněním čelního okna a navíc z výroby přilepená ke střeše. Pro její demontáž bylo potřeba poněkud brutální páčení, což přineslo trochu ovoce (žlábek pod lištou jsem vyčistil od nahromaděného bláta a jehličí), avšak ještě více nových patálií. Zaprvé se ukázalo, a to je důležité poznání, že panoramatická střecha Roomstera nemá žádné odtokové kanálky. Na rozdíl od jiných aut zde zcela odpadá obava, že by zanedbáním jejich čištění mohla začít zatékat voda do interiéru. Pro zakoupený kartáček tak nejspíš nemám žádné využití. Nečekaným malérem se však stala opětovná montáž lišty. Bez dobrého lepidla lišta v žádném případě nebude držet. Doma sice zbytek nějakého mamuta nacházím, nicméně vzhledem k aktuálnímu mrazu a nedostatku klidu a času se mi její přilepení nepovedlo. Lištu tak zatím opatruji doma (nová stojí přes 3 000 Kč!) a o její opětovnou montáž se pokusím až zjara. Střešní žlábek byl prozatím postříkán dutinovým sprejem, tak věřím, že to Roomster do jara bez těsnicí střešní lišty přežije bez úhony. Odhalený žlábek naštěstí neprodukuje žádné aerodynamické hluky.

Důlek na karoserii

V listopadu se mně a Roomsterovi nedařilo dvojnásob. Znenadání uvolněná dřevěná dětská houpačka uštědřila zadnímu blatníku důlek. Mimochodem úplně první důlek, který lze na autě nalézt. Ježíšek byl již požádán o dodání sady pro opravu důlků, takže do pokusů o jeho narovnání se pustím co nejdříve po Vánocích. Pokud se mi opět nebude dařit, svěřím opravu specialistům.

Zimní parkování

Nepříznivé počasí během nastávající studené části roku Roomster protentokrát přečká v dřevěné stodole, kam se po velkém úklidu vměstnal společně s Favoritem. Sice zde při výkyvech teplot často dochází k orosení karoserie a brzdových kotoučů, nicméně stále mnohem lepší, než jej nechat stát uprostřed blátivého dvora napospas dešti a sněhu. Favorit je sice Roomsterem blokovaný, avšak v zimním období s ním stejně nevyjíždíme. Škoda, že při stěhování nešlo vzít s sebou dosavadní zděnou dvojgaráž… No tak snad není všem dnům konec a naše auta zase budou jednou parkovat důstojněji.

Výměna oleje po roce a kousku

Ač nájezd od poslední výměny oleje činí pouze 8 000 km, měním v polovině prosince motorový olej. Ten starý je v motoru od října 2023 a ač používám vždy long life Castrol, nechci motor trápit dvouletými intervaly. Tentokrát se mi však povedl opravdový majstrštyk. Po demontáži olejového filtru si jdu do garáže pro nový. Otevírám papírovou krabičku, načež zírám na filtr pro Favorita. Nevím proč byl zabalený v krabičce od filtru pro TSI. Horší bylo, že žádný nový filtr pro Roomstera jsem už doma neměl a navíc bylo sobotní poledne, takže už ho ani nebylo kde splašit. A vůz musel být do večera zase pojízdný. V takovém případě nešlo udělat nic lepšího, než namontovat ten starý, ačkoliv byl po předchozí demontáži trošičku zdeformovaný. Propláchl jsem ho aspoň čerstvým olejem, i když nevím, zda to mělo nějaký smysl.

Již s předstihem pořizuji též nový kabinový filtr, který budu měnit až v březnu 2025 (po dvou letech od poslední výměny). Abych alespoň symbolicky snížil provozní náklady, padla volba tentokrát na díl z řady Škoda Economy. Zajímavé je, že stále v sobě má aktivní uhlí. Stál 535 Kč, úspora proti klasickému originálnímu dílu Škoda činila 113 Kč.

Toť vše z roku 2024. Příští jaro bude Roomster slavit desáté narozeniny. Letí to. Přeji jemu i všem ostatním dosud jezdícím ještě dlouhý život a statisíce kilometrů. Geniální auto, mám jej fakt rád.

V zimě nás Roomster již po několikáté pomáhal stěhovat. Co pomáhal, on nás stěhoval jako jediný dopravní prostředek! Opět vozil skříně, postele, gauč, pračku, jízdní kola a tak dále. Avšak poslední zima se na něm podepsala víc, než by se mi líbilo.

Koroze

Zjara nacházím nemálo rezavých míst. Rez se ošklivě rozlézá po pátých dveřích, každoročním opravám navzdory. Sypat se začíná levý práh v místě, kde je k němu uchycená přední zástěrka, což mě překvapilo asi nejvíc. Čištění tohoto problematického místa totiž nezanedbávám, navíc je toto místo ošetřeno ochranným nástřikem. Přesto už plechový výčnělek uhnil a prostřední šroub držící zástěrku už pomalu není kam zašroubovat. Další korozi nalézám poblíž spoje levého zadního blatníku a nárazníku, tedy místě pro škodovky typickém. Čeká mě tedy asi sundání nárazníku.

Prozatím jsem stihl opravit jen pár pupenů na dveřích a nástupních prazích, v dutinách pod zadními světly a ty páté dveře:

Estetika

Vlastní nešikovností se mi v zimě při odstraňování ledu podařilo podrápat celou kapotu. Díky osvědčenému přípravku Quixx System Paint Scratch Remover na odstranění škrábanců si však nemusím moc nadávat, neboť odvedl skvělou práci:

Plíseň na čalounění dělicí stěny v motorovém prostoru je známou bolestí Roomsterů. Mému se až do letošní zimy vyhýbala. Zatím pomohlo seškrábání a důkladné vyvětrání.

Drobné nové díly

Protože nový naftový Volkswagen již dorazil, Roomster nebude od letoška jezdit po dálnicích. Naopak jej čekají spíše krátké trasy, což motoru s přímým vstřikováním nebude dělat dvakrát dobře. Aspoň v teplejší polovině roku mu bude odlehčovat Favorit, jehož třináctistovce s nepřímým vstřikováním vadit nebudou. Kilometry tak nyní již budou Roomsterovi naskakovat pomaleji, přesto nehodlám jeho údržbu příliš zanedbávat.

Na jaře mu tedy kromě zmíněné odrezovací kůry dopřávám další domácí péči:

• Při nájezdu 198 432 km dne 11. 4. 2024 nový vzduchový filtr za 699 Kč (originální díl). Návod na výměnu zde.

• 

  Nová levá přední mlhovka Hella za 1 260 Kč. Původní byla trochu polámaná v okolí konektoru pro denní svícení a navíc věčně plná vysrážené vody.

• Naopak v pravé mlhovce začalo vynechávat denní svícení. Výměna žárovky nepomohla. Zjišťuji, že žárovka je ve své objímce trochu volná, takže někdy svítí a někdy ne. Mezi objímku a patici žárovky vkládám kousek plíšku pro vymezení vůle a už svítí bez problémů.

• 

  Nová pravá lampička registrační značky (levá byla vyměněna již loni) za 244 Kč.

• 

  Podruhé doplňuji svorku hlukové izolace za 10 Kč na kapotu, kterou mi ztrácí kuna. Ale to snad ani nestojí za řeč.

• Dezinfekce klimatizace sprejem Sheron.

Pořádný servis

V druhém květnovém týdnu pak Roomster odjel na velký servis do autorizované dílny KONTAKT v Turnově. Podrobnosti popisuji na jiném místě, určitě si přečtěte.

Nějakou dobu bude asi Roomster parkovat venku, neboť v novém domově nejsou k dispozici tři krytá parkovací stání. A nového Caddyho ani choulostivého Favorita se mi pod širák vyhánět nechce. Roomster by se měl před příští zimou dočkat aspoň dřevěného přístřešku.

Přes celé léto až do dnešních dnů je Roomster v jednom kole. Ač vždy jezdil dlouhé trasy, v posledních měsících se jejich četnost podstatně zvýšila. K tomu nově přibylo i každodenní poskakování ucpanou Prahou. Protože je vysedávání v autě jednoduše moc, opět se neštítím valit po dálnici tachometrových 140 km/h, drahému palivu navzdory. Přesto držím dlouhodobou spotřebu trvale pod šesti litry na sto.

V září Roomster neplánovaně navštívil autoservis, detaily jsou v samostatném článku. Doma jsem si pak vyměnil prasklou žárovku denního svícení na pravé straně. Vydržela svítit přesně 192 tisíc kilometrů a osm a půl roku. Nová vyšla na pár korun, výměna trvala 10 minut a nic mě nestála. Mají tyto výhody i dnes hojně rozšířené LEDky? Myslím, že ne. A když koukám na různě poblikávající a jinak mžourající LED denní pásky u Kie CEED druhé generace či docela často u Škody Rapid, ani s tou životností to nebude žádná sláva.

Letos bohužel není čas ani nálada na mytí, voskování a opravu lokálních výskytů koroze, ač by si to auto za svou věrnou službu zasloužilo. Jen na jaře jsem stihl zase na několik měsíců zamaskovat rez kolem lampiček RZ. Po odstrojení pátých dveří na mě vykoukla špína propasírovaná dovnitř skrze těsnění raménka stírače.

Tento měsíc bych měl měnit olej. Uvidím, zda k tomu ještě dojde. Vzhledem k neutuchajícím obrovským porcím kilometrů, které od letošního léta najíždím, se totiž už velice těším na Roomsterovo nástupce. Naftový Volkswagen Caddy je po roce a tři čtvrtě čekání konečně vyrobený. Co bude dál s Roomsterem, neumím v tuto chvíli předpovědět. Rád bych si jej ponechal, ale není to úplně v mé moci. To jsem tajemnej, co?

Nějaké skoro aktuální fotky:

Dodatek 9. 11. 2023:

Znovu se rozlámalo tlačítko na středové loketní opěrce mezi předními sedadly. Tentokrát jsem si jej objednal a vyměnil sám. Nové bylo asi za 400 Kč. Protože mám již třetí, mohu odvodit, že jeho životnost dosahuje průměrně čtyř let a 90 000 km. Koncem měsíce navštívil Roomster znovu autoservis a doma pak dostal při 193 189 km čerstvý olej (13 961 km od minulé výměny).

Roomster se aktuálně nachází u moře, kam nás plně naložen odvezl užívat jarního počasí předtím, než dorazí i k nám do Česka. Nemyslel bych si, že se Roomster ještě někdy nadýchá slaného vzduchu, ale když dodání nového auta tak nečekaně vázne…

Do chorvatského Splitu ujel necelých 1 200 km při průměrné spotřebě tuším 6,4 litru. Celou cestu valil po dálnicích převážně stotřicítkou, takže pěkný výsledek. Všímám si, že často omílané razantní navýšení spotřeby motoru 1.2 TSI EA111 bez chlazených výfukových svodů nastává až nad dálničním limitem, určitě ne do tachometrových 130.

Než se auto vydalo na tuhle štreku, dopřál jsem mu pořádný servis. Loňský rok byl na údržbu chudší, protože po objednávce VW Caddy se hodila každá koruna. O provedeném servisu referuje samostatný text. Doma jsem před cestou dolil čtvrt litru oleje (zhruba tolik spotřebovává moje TSI na 10 000 km) a nasadil nové přední stírací lišty.

Asi 10 dnů před cestou si všímám zhasnuté levé lampičky nad registrační značkou. Místo banální výměny žárovky mě však čekala důmyslnější práce. Kontakt v lampičce byl totiž zcela vyrezlý (první foto). Na vyhození byla také svorkovnice a piny v ní. Nejsem žádný elektrikář a tak jsem div nezaplakal. Ale vzchopil jsem se a objednal novou lampičku, svorkovnici a pět pinů. Stačily by sice dva, další však byly potřeba pro nácvik s krimpovacími kleštěmi. Kleště jsem samozřejmě koupil ty nejlevnější z OBI a byly úplně k ničemu. Po odstřižení vyrezlých pinů i se svorkovnicí musím nožíkem loupat izolaci z drátků, protože kleště byly určené na větší průměry drátu. Nové piny se mi nakonec podařilo umačkat malými kombinačkami (druhé foto). Poté vše zacvakat dohromady a kupodivu to svítí. Nejvíc mě při práci štvaly krátké dráty, pár centimetrů navíc by se hodilo. Pro úplnost informací ještě doplňuji, že nová lampička se dodává rovnou se žárovkou.

Mimochodem jet na jih Evropy začátkem jara je zajímavá věc. Člověk si musí vzít všechny druhy oblečení od sandálů po zimní čepice, především je pak divné mít auto obuté na zimních gumách. Nejvíc mě dostalo, že v Chorvatsku je požadována dokonce přítomnost sněhových řetězů a lopaty v autě.

Druhý pár nových letních gum

Loňské léto se nových pneumatik Nokian Wetproof dočkala jen přední náprava, vzadu se dojížděly prvomontážní Hankooky. Letos už je sada Nokianů kompletní.

Ulomené madlo

V zimě se mi povedlo schránku pod sedačkou řidiče nacpat tak, že se v ní uložená navigace vzpříčila a víko nešlo za nic na světě otevřít. Po mocném tahání mi madlo zůstalo ulomené v ruce. Jenže schránka stále zavřená. Víko bylo nutné otevřít násilím, tedy páčením dvěma plochými šroubováky. Po půlhodině sakrování se zadařilo. Jestli čekáte, že nové plastové madlo lze koupit samostatně za pár korun, tak nelze. Na internetu seženete leda celou schránku za tisícovku, což mi přišlo zbytečný a navíc k její výměně už je třeba demontovat sedačku.

Na ulomeném madlu je však vyražené číslo dílu a dle toho v prodejně Škoda zjistili, že se dá koupit samostatně víko schránky včetně madla za 132 Kč vč. DPH, což je férová cena. Problém ale je, že víko bez demontáže sedačky taky nevyměníte. Udělat se však dá to, že z nového víka vyndáte madlo a dáte jej do původního víka v sedačce. S přeskládáním pružinek a čepů je sice trochu práce, ale zvládl jsem to i já.

Oprava koroze

Při hezkém počasí v květnu jsem Roomsteru dopřál každoroční odrezovací kúru. Ta spočívá hlavně v obroušení a novém nátěru bubnů a dosedacích ploch lampiček registrační značky na pátých dveřích. Fascinuje mě, jakou rychlostí dokáže vše zreznout za pár zimních měsíců, ačkoliv brousím a natírám každý rok (páté dveře loni dokonce dvakrát). Ty samolibé řeči o dechberoucí korozivzdornosti na plechovce s barvou evidentně moc pravdivé nejsou.

Letos jsem si opatřil novou základovou barvu, speciálně proti korozi: Detecha Fest Primer. Rovnou dva nátěry. A na bubny navrch šedý „Hammerite přímo na rez“, taky dvakrát. Ačkoliv má v názvu „přímo na rez“, tak když byl první rok opravdu aplikován přímo na rez, stejně nátěr za pár měsíců zrezl. Uvidím příští jaro. Gumoasfaltovou hydroizolací, jenž mi zbyla po stavebních pracích, přetírám nápravy v místech, kde se již oprýskal ochranný nátěr Dinitrolu provedený u specialistů před třemi lety.

Opravuji též puchýře vyčuhující pod těsněním na horní hraně čelního okna a poprvé i korozi pod tlačítkem otvírání pátých dveří. Na hranách prostřiženého otvoru bují rez stejně, jako kolem lampiček RZ. Páté dveře Škodovka už třicet let neumí udělat pořádně. U Felicie zná problém každý, ostudu si tím udělal i první Superb. Spoustu rzi dnes bývá na kufrech jedničkových Octavií vinou plastové lišty nad registrační značkou odírající lak a problém nevymizel ani u novějších modelů. Ze svého okolí znám kromě Roomstera orezlé dvojkové Octavie i Yeti, vždy kolem lampiček RZ.

Snižování spotřeby

Jakmile již koncem roku 2021 dosáhla cena benzínu k 37 korunám, mé šetření provozních nákladů se ještě zintenzivnilo:

• Po dálnici už přes půl roku nesvištím stotřicítkou, ale zpravidla tak do 110 km/h.
• Tankuji nyní i levnější neaditivované palivo a přibližně každou druhou nádrž si aditivuji sám VIFem. Dle mého výpočtu to přináší úsporu kolem 0,5 až 1 Kč na litr.
• Pro lepší aerodynamiku šly po sedmi letech z auta pryč zadní zástěrky (chránily vlastně jen kousky plastového nárazníku). Přední nechávám, jejich význam je pro ochranu prahů před odletujícím štěrkem a solí důležitý.
• Obě zadní nadkolí měla utržené větrolamy, které optimalizují obtékání vzduchu kolem kola. Náš starší červený Roomster je utržené nemá a tak jsem je chtěl vyměnit. Povedla se jen levá strana, pravé nadkolí použít nešlo, protože se lišilo tvarem.
• Přední náprava absolvovala seřízení geometrie. I taková věc má na spotřebu paliva vliv.
• Všude, kde se dá, nezapínám motor. Parkuji na kopci, takže není problém auto nechat rozjet s vypnutým motorem a nastartovat až během jízdy třeba po 200 metrech. Takhle jsem to dělal vždycky, ale při 47 Kč za litr benzínu na to dbám tím více.

Dlouhodobá spotřeba klesla z 5,6 k asi 5,2 litrům na 100 km.

Problém zvaný Light assist

Pozoruhodným tempem přibývá aut s automatickým přepínáním dálkových světel či s vykrýváním protijedoucích vozidel. Jezdím často v noci po velkých frekventovaných silnicích a nejsem z toho systému u protijedoucích aut zrovna nadšený. V následujících situacích je chování asistentu problematické:

1. Dálkovky se vypínají přesně v tom okamžiku, kdy už mi levá ruka sahá po světelné houkačce, abych protijedoucímu řidiči oplatil stejnou mincí – tedy pustit mu dálková světla. Myslím, že by asistent měl na potkávací přepínat dřív.
2. Hodně nepříjemné jsou situace v zatáčkách, v nichž není vidět za roh či když se protijedoucí auta blíží k horizontu. Zatímco člověk před sebou za zatáčkou či horizontem vidí záři a chápe, že má včas ztlumit, protože se proti němu blíží auto, Light assist nic takového neudělá a na protijedoucí auto zareaguje, až když jeho řidiče na horizontu či v zatáčce oslepí. To mi vadí jednoznačně nejvíc.
3. Zastavím-li ve tmě před železničním přejezdem jako první a v souladu s předpisy nechám rozsvícená pouze obrysová světla, protijedoucí auto s Light asistentem mě nevidí a pere do mě dálkovými. Dokonce i po zastavení.

Za sebe si opravdu nejsem jist, jestli se jedná o příspěvek bezpečnosti provozu. Pro majitele vozu s tímto systémem jistě ano, pro ostatní účastníky provozu ale spíš ne.

Výměna a doplnění některých provozních kapalin. Podrobnosti v sekci Servisní prohlídky a reklamace.

Na letošní sezónu dostal Roomster nové obutí. V mém osobním výběrovém řízení vyhrály pneumatiky Nokian Wetproof. Se značkou Nokian mám dobré zkušenosti. Pět zim se zimním modelem WR D3, poté nástupnický WR D4. Oboje tiché, schopné a cenově dostupné gumy. Od teď tedy značka Nokian i na léto. Zatím jen na přední nápravě, vzadu dojíždím prvomontážní Hankooky.

Jakmile se po zimě oteplilo, byla ideální doba pro opravu lokálních výskytů koroze. Evergreenem jsou zrezivělé bubny a okolí lampiček osvětlení RZ, tam opravuji každý rok. Páté dveře jsou vůbec prokleté. Napadlo mě odmontovat držák RZ a nestačil se divit. Pod ním spousta pupenů. Je mi jasné, jak vznikly. Mezi plastovým držákem a plechem dveří se po léta usazoval prach, který prodřel lak. Prevence? Pravidelné sundavání držáku a mytí plechu pod ním. V mém případě je už pozdě. Po opravě laku jsem dveře pro jistotu ještě navoskoval a zvětšil mezeru mezi držákem a dveřmi pomocí několika kovových podložek.

A pak, v červnu 2021, to přišlo. Jedu si poklidně 135 km/h po dálnici od Mladé Boleslavi směrem k Praze a tu se vypl tempomat. Pár vteřin trvá, než si uvědomím, že motor nereaguje ani na povel plynovým pedálem. Na přístrojích svítí kontrolka EPC. Auto postupně zpomaluje a udrží rychlost jen 85 km/h. Když mě začnou předjíždět kamiony, vyhlížím nejbližší sjezd a nadávám. To proto, že nejedu sám. Auta zazlobí vždy, když se to málo hodí, a tak mám zrovna naloženou celou rodinu s malými dětmi a dvěma psy. Jakmile sjedu z dálnice, Roomster se sotva dokodrcá k prvnímu vjezdu na pole. Je večer a domů zbývá 160 kilometrů… Jenže když je někdo povoláním ajťák, jako první ho napadne zkusit tu věc vypnout a zase zapnout. A po nastartování nic nesvítilo. Roomster se dal do pohybu a normálně nás odvezl domů. Jen na dálnici jsem se už neodvážil.

Za tři dny už byl v servisu. Na faktuře mám napsáno „mechanická závada ovladače turbodmychadla“. Oprava bude kolem 6 000 Kč. Mohl to být ojedinělý výpadek, ale součástka pravděpodobně odchází. Zatím vyčkávám a až motor padne do nouzového režimu podruhé, nechám ji vyměnit. U motorů 1,2 TSI EA111 jde o běžnou závadu a ovladač turba lze naštěstí vyměnit samostatně. Ale pozor, je to tak až od května 2011. U starších kusů se musí vyměnit celé turbo za bezmála 30 tisíc.

Co se údržby za poslední půlrok týká, doma proběhla v prosinci 2020 výměna oleje přesně po 15 000 km, v květnu 2021 výměna kabinového filtru po 30 000 km a nakonec, po 50 000 km od minulé výměny, dostal motor nový vzduchový filtr. Menší údržba pak v červnu proběhla i v autorizovaném servisu, viz sekce Servisní prohlídky a reklamace.

V září byla dovolená, pro Roomstera však ne. Přes Německo, Rakousko a Slovinsko do cílové země, Chorvatska. Kufr jak jinak než plný, dvě jízdní kola se vezla na střeše. Cesta vedla převážně po dálnici rychlostí max. 120 km/h tachometrových, spotřebu jsem sledoval až na zpáteční cestě. Při průměrné rychlosti 85 km/h po ujeté vzdálenosti 850 km ukazoval palubní počítač 7,4 l/ 100 km. S těma kolama na střeše to nebyl zas tak špatný výsledek.

Cesta do Chorvatska je hrozná, jedete-li přes den. O dost snesitelnější v noci. Ale to dle mých zkušeností platí všeobecně pro jakékoliv cestování. V Rakousku je nepříjemné snížení povolené rychlosti na dálnicích na 110 km/h v nočních hodinách. Přes den tam však může kdykoliv platit omezení dokonce jen na 100 km/h, hrozí-li znečištěné ovzduší (značka IG-L). Chorvatské dálnice vesměs super. Prázdné, rychlé, trochu drahé, ale aspoň se svezete, narozdíl od těch pár desítek kilometrů ve Slovinsku, kvůli kterým musíte koupit drahou známku.

Podrobnosti týkající se následného servisu jsou popsány v článku Servisní prohlídky a reklamace.

Podpořen úspěchem při výměně motorového oleje a předtím i filtru sání jsem si zahrál na automechanika i potřetí. To když bylo třeba vyměnit rozvrzané gumové silentbloky na předním stabilizátoru. S těmi mám neustálé trápení. V servisu je pokaždé nechám namazat či vyměnit, ale vydrží to jen krátce. Jsou sice levné, avšak jejich pravidelná výměna v servisu je otravná a leze do peněz. Tak si je vyměním sám, napadlo mě. Na youtube je hezké video, na kterém to jde tomu pánovi tak pěkně od ruky.

Takže sundat kolo a odšroubovat držák silentbloku. Už to byla celkem potíž, protože se tam nedá moc dobře strčit klíč ani ráčna. Po vyšroubování druhého šroubu stabilizátor s ohromnou ránou odskočil. Vyndat starý silentblok šlo dobře, ale narvat mezi tyč a držák tu novou gumu byla hrozná práce. Asi po hodině se mi zadařilo. Další čtyři hodiny jsem strávil nadáváním, vykřikováním vulgarismů a třískáním vším možným. Proč? Je totiž velký problém našroubovat držák silentbloku zpět ke karoserii. Závit šroubu se pořád ne a ne chytit, tyč stabilizátoru se se mnou neustále přetahovala.

Než riskovat mrtvici, raději druhý den volám do servisu. Vysvětluji ten malér a ptám se, zda by na mě neměli nějak prioritně čas. Naštěstí měli a naštěstí se autem dalo (s rachotem) dojet i s napůl rozebraným stabilizátorem. Tohle radím doma fakt nezkoušet.

Další výměna oleje proběhla v polovině dubna, tedy asi tři čtvrtě roku a 14 700 km od minulé. Zajímavé to tentokrát bylo proto, že jsem olej poprvé měnil sám. Práci u mého Roomstera trochu zkomplikoval příplatkový kryt pod motorem, který je potřeba demontovat, ale není to nic hrozného. Mám radost, že už to umím, protože jednak ušetřím dost peněz za práci v servisu a navíc mohu intervaly výměny zkrátit, což motor jednoznačně ocení. Měl jsem se to naučit už dávno, opravdu na tom nic není a doporučuji to každému, kdo má ke svému autu vztah a má výměnu kde provést. Vyjetý olej lze bezplatně odevzdat do nebezpečného odpadu, jehož sběr se třeba v naší vesnici koná dvakrát ročně.

Přidávám video, ze kterého jsem se učil. Vtipné a užitečné:

A kdo by potřeboval vidět přímo motor 1,2 TSI, pak je dobré tohle:

Roomster má za sebou zatím největší údržbu dohromady za skoro 10 000 Kč. Podrobně rozepsáno v článku Servisní prohlídky a reklamace.

Výměna vzpěr pátých dveří

Původní vzpěry kufrových dveří vrzaly vždy v zimě, letos už ale nebyly líné mě tím příšerným zvukem otravovat i na jaře. Zahodil jsem je. Jejich demontáž i usazení nových byla velice jednoduchá práce. Snad budou pracovat bez vrzání. Návod na výměnu.

Nástřik podvozku a dutin karoserie

Můj táta si v roce 2014 koupil čtyři roky starou Škodu Yeti z programu Škoda Plus jako auto na stáří. Ale čím je Yeti starší, tím víc se ukazuje, že to nebyla moc dobrá koupě.

Kromě běžného, leč drahého léčení nemocí stáří (rozvody, vůle v zadní víceprvkové nápravě) je největší potíží koroze karoserie. Yeti je tím pověstný, hlavně jeho první ročníky. Tátovo auto má kompletní servisní historii a platnou dvanáctiletou záruku proti prorezavění, reálně se domoci jejího uznání je bohužel úmorná práce. Slíbil jsem mu, že to vyjednám. Trvalo mi to tři čtvrtě roku, než Yeti konečně odjel do lakovny. Na záruku vyměnili dvoje boční dveře, páté dveře a navařili nový zadní blatník. Co je to však platné, když zrezlé jsou ještě jedny boční dveře i druhý zadní blatník. U těch už však reklamace nebyla uznána.

Nebudu se o tom rozepisovat, protože mám akorát vztek. Mimochodem o úrovni českých lakýrníků by se taky dal napsat samostatný článek, protože jsem ještě nezažil, aby nově lakovaný díl měl stejný odstín jako zbytek auta. Schválně si strakatosti aut někdy všimněte.

Odporné zkušenosti nabyté při reklamaci koroze v autorizovaném servisu Auto Schöner mě rozhoupali k posílení prevence u vlastního Roomstera. Ono je mnohem lepší investovat energii a peníze do prevence než do řešení následků. Typickým příkladem jsou třeba děravé prahy jedničkových Fabií a marné snahy jejích majitelů nějak je opravit. Přitom stačilo jednou za rok z dutiny vymýt bláto, což by na rozdíl od pozdějších oprav nestálo žádné peníze.

Můj Roomster tedy odjel na preventivní nástřik dutin karoserie a podvozku materiálem Dinitrol. Za čtyřdenní práci provedenou u specialistů jsem zaplatil 11 500 Kč. Ano, je to hodně peněz, ale každý si to musí zvážit sám. Já už se prostě s blbými servisními techniky autorizovaných servisů fakt nikdy dohadovat nechci.

Podmotorový rám a rameno zadní nápravy po čtyřech zimách

Po nástřiku

V dubnu jsem zajel do servisu kvůli opětovně vrzajícím silentblokům stabilizátoru a taky reklamovat pazvuky, než vyprší prodloužená záruka. Podrobně jsem to napsal do sekce Servisní prohlídky a reklamace.

Tak po čtyřech letech svobody zase STK. Objednán na devátou ranní, vyrazil jsem v 8.15 z domova, aby se motor před měřením emisí pěkně prohřál. V polovině projížďky poznávám, že jsem moc daleko a nemám šanci to do devíti stihnout. Jedu tedy trochu šíleně, ale v 8.55 už čekám před vjezdem. Vrata mi otevřeli až v půl desáté. Hmm…

O technickém stavu Roomstera jsem nepochyboval. Na emisích bez problémů a na samotné kontrole též. Jen si říkám, že mohla být klidně provedena zevrubněji. Když třeba technik vlezl pod auto, do půlminuty byl se slovy „já tam nic nevidím, je to všechno zakrytovaný“ zase nahoře. Vyzkoušel funkčnost klaksonu (což ho moc námahy nestálo), ale třeba stav a parametry pneumatik ho vůbec nezajímaly (musel by se ohýbat). S novou známkou na zadní RZ a lehčí o dva tisíce korun na shledanou za dva roky.

Zajímavé je pro mě srovnání změřených hodnot oxidu uhelnatého u Roomsteru a bývalé dvojkové Octavie, kdy Roomster vykázal hodnoty o řád nižší. Obě auta byla čtyři roky stará, Octavia měla dokonce najeto o 24 tisíc km méně. V neprospěch Octavie možná hraje, že asi tehdy neměla dobře zahřátý motor (nepamatuji si to už přesně). Nebo je to prostě jen technický pokrok.

Už se znovu těším na překročení hranice 100 tisíc ujetých kilometrů. Když jsem se takhle těšil naposledy, nedočkal jsem se. Držím si palce, aby to tentokrát vyšlo.

Výměna předních brzd viz článek v sekci Servisní prohlídky a reklamace.

Znovu mě popudil přístup oficiálních Škoda servisů. Jejich nestydatost při stanovení cen náhradních dílů je alarmující. Dva příklady z konce roku 2018:

• Vzduchový filtr na motor 1,2 TSI v Porsche Plzeň: 800 Kč. Ten stejný díl (originální, žádná čína) na e-shopu skoda-dily.cz vyjde na polovinu (406 Kč).

• 5W žárovička, kterých je plné auto (vnitřní osvětlení, přední i zadní obrysovky atd.) v Auto Schöner Karlovy Vary: 68,5 Kč za kus. No to už opravdu nemám slov. I v autorizovaných servisech stály vždy kolem desetikoruny a když jsem se po nich pak šel kouknout do Globusu, prodávají tam sadu dvou kusů za 19,90 Kč.

Tímhle přístupem si Škoda servisy znepřátelí i tak oddané zákazníky, jakým jsem byl já.

Začátkem listopadu jsem Roomstera dovezl do Porsche Plzeň na Lochotíně, kde zůstal 11 dní. Spojil jsem běžnou servisní prohlídku (byť rozšířenou) s reklamací rezonancí. Zájemce odkážu na článek do sekce Servisní prohlídky a reklamace.

Pro lepší pohodlí a řidičské potěšení jsem vyřešil pár věcí, které mě dosud v Roomsteru štvaly:

• Vyměnil jsem hlavovou opěrku - hlavu si nyní opírám o podélně stavitelnou opěrku z VW Passat. Neskutečný rozdíl. Psal jsem o tom v samostatném článku.

• Vyměnil volant - za skoro 90 tisíc ujetých km jsem si nezvykl na tříramenný volant. Sehnal jsem si čtyřramenný. Vyměnil mi jej osvědčený člověk ve Strakonicích. Tlačítka a airbag se přendaly z původního volantu. Když už jsem tam byl, nechal jsem ještě v řídicí jednotce aktivovat pár dalších maličkostí:

  • Protočení ručiček před nastartováním - to jen tak pro radost. Měl jsem to i na Octavii.

  • Ukazatel „Dotankovat“ v MaxiDOTu - standardně displej zobrazuje údaje o dojezdu, aktuální a průměrné spotřebě. Nyní navíc kolik je třeba dotankovat litrů do plné nádrže.

  • Možnost zamknout auto druhým klíčem při nastartovaném motoru - to se může hodit v zimě při zahřívání auta na ulici.

  • Tužší (sportovnější) řízení - neuvěřitelné, že se něco takového dá jen aktivovat v řídicí jednotce. Záleží na preferencích každého, ale mně to vyhovuje trochu víc, než standardní nastavení.

  Dokódovat se do Roomstera ale dají i další věci. Více v miničlánku Co lze dokódovat do Roomstera/Fabie 2.

Dále uvažuji nad:

• Odhlučněním podběhů - je k uzoufání, jak Roomster hučí od podvozku. Vinu zčásti nesou tvrdé letní gumy, kterými je auto vybaveno z výroby. Na našem prvním Roomsteru byly z fabriky pneu Bridgestone Turanza ER300, na druhém pak Hankook Optimo K415. Oboje hučí strašně. Zimní Nokiany jsou tišší.

• Vytlumením dveří - zvuk rádia/reproduktorů je fakt otřesný. A jak je v autě ještě kravál od podvozku, není poslech rádia zrovna uklidňujícím zážitkem.

• Zvýšením výkonu - ne prostřednictvím chiptuningu, v který nemám úplnou důvěru, zvláště ve vztahu k životnosti motoru, ale nahráním originálního Škoda softwaru pro 77kW verzi motoru 1,2 TSI.

Roomstera mám tři a čtvrt roku. Tříletý úvěr, kterým jsem splácel 30 % pořizovací hodnoty, je zaplacen. Co teď? Možná si pamatujete, že jsem Roomstera hodně kritizoval, až by se skoro dalo nabýt dojmu, že je to špatné auto. Roomster rozhodně má nedostatky, před kterými nezavírám oči. Moje kritika ale z části vychází z pětiletého vlastnictví Octavie 2 FL a to není dobrá výchozí pozice pro pořízení o třídu lacinějšího vozu. Z lepšího do levnějšího se vždy přesedá těžko.

Na straně jedné mám sto chutí koupit si jiné auto. Záměrně nyní nepíši nové, protože kam se v období hospodářského růstu vyšplhaly ceny nových aut, to už skoro není pro mě. Nabídka zánovních či ojetých vozů je ale neuvěřitelně bohatá a lákavá, až bych se pomalu neuměl rozhodnout, co upřednostnit. Co třeba Octavia Combi 3. generace s pohonem všech kol či snad rovnou VW Touareg druhé generace? Oboje se na trhu ojetin nabízí za cenu nové Dacie Duster, tedy klidně v rozmezí 300 - 400 tisíc. To je tedy hodně velké lákadlo, když uvážím, že bych Roomstera ještě nyní prodal za čtvrt milionu. A když si do toho koupí můj bratranec Superb Combi v plné polní za 200 tisíc, to už se fakt odolává těžko.

A tady právě začíná mé dilema - já totiž Roomstera prodat nechci. Lepší auto bych si koupil hrozně rád - hlavně na delších trasách to totiž s Roomsterem není právě idyla. Je v něm hluk, zvuk rádia je chabý, špatná pozice za volantem a různé další nepohodlí. Ale na druhou stranu má veškerou výbavu, kterou potřebuji, je v něm hromada prostoru a nelituji vozit psy či stavební materiál. Z domu ho dát zkrátka nechci, na to ho mám moc rád.

Nechat si jej tedy jako druhé auto v rodině? To by mohlo být řešením mého dilematu. Ani to bohužel není zrovna rozumné, protože dvě auta doma nepotřebujeme. Jezdíme teď celkem málo.

V současné době tedy nevidím rozumnější alternativu, než si Roomstera nechat jako jediný vůz a náležitě se o něj starat. Druhým rokem odebírám Svět motorů, který mě nenásilnou formou přiměl dávat autu nešizený preventivní servis. Zkrátil jsem tedy intervaly výměny oleje, začal tankovat aditivovaný benzín, koupil lakovou tužku, drobátko začal dochlazovat turbodmychadlo po dojetí atp. Chci, aby měl Roomster dlouhý život. Roomster je v mých očích kuriozita, kterou dobrovolně z domu v současné době nedám. V Česku to nevnímáme, ale ono jich v porovnání s jinými masově vyráběnými auty nebylo vyrobeno moc. Vydejte se za hranice a začněte je počítat. Moc práce vám to nedá.

Tak tedy - doma budeš!

Po roce jsem navštívil servis. Sice jsem od minulé prohlídky ujel jen něco přes 17 000 km, vypršel mi však časový limit. Můj Roomster má nový servisní interval QI6, který je shodný se současně vyráběnými modely Škoda. Vcelku mě štve. U Octavie jsem do servisu jezdil v intervalu 30 000 km nebo 2 roky. S QI6 u Roomsteru musím povinně každý rok, byť aspoň ta kilometrová hranice zůstala zachována.

Na servisní prohlídce jsem byl u Auto Schöner v Karlových Varech. Vše sepsáno v sekci Servisní prohlídky a reklamace.

Taky jsem našel v rohu nad čelním oknem prasklinu v laku. To má na svědomí Auto Podbabská, kde v červnu 2016 měnili okno a nařízli lak. Kolem praskliny už vznikl puchýř. Zatím to přetřu lakovou tužkou. Až se bude čelní okno měnit příště, nechám to opravit odborně. Sice bych to mohl v Auto Podbabská reklamovat, ale nechce se mi tam.

Vyrobil jsem si textilní poutka pro posouvání zadních krajních sedadel z kufru. Tato poutka byla původně součástí sedadel VarioFlex, v rámci úsporných opatření je ale v posledních letech výroby přestal výrobce na sedadla dávat.

Fotonávod na výrobu poutek

Seřídil jsem plastové dorazy na karoserii, do kterých zapadají gumové dorazy pátých dveří.

Fotonávod na seřízení dorazů

Modrého Roomstera vlastním již déle než dva roky (to to utíká). Ale protože se s ním neděje nic zásadního (klepu na dřevo), tak tentokrát jen bodově o samých drobnostech:

• Výměna brzdové kapaliny - automaticky jsem se po dvou letech chystal na výměnu brzdové kapaliny, ale ejhle - podle servisní knížky má první výměna brzdové kapaliny proběhnout až po třech letech. Další výměny pak již standardně každé dva roky. Nechám ji tedy vyměnit v závěru letošního roku, až s Roomsterem půjdu na roční prohlídku.

• Vrzající vzpěra pátých dveří - pravá plynová vzpěra na kufru je vadný výrobek, poněvadž celou zimu vrže. Vrzala již předešlou zimu, ale nebylo to tak hrozné, jako zimu letošní. Nesčetněkrát jsem ji zkoušel promazat, očistit od prachu, ale nic nepomohlo na déle než jeden den. Zkusím ji reklamovat za půl roku na roční prohlídce.

• Prasklé víčko nad levým předním tlumičem. To samé - budu reklamovat na roční prohlídce.

• Povedlo se mi utrhnout zástěrky před oběma zadními koly (prodloužení podběhu). To je vcelku nezvyklé. O pravou jsem přišel při jedné „divoké“ jízdě lesem, o osudu té levé však nic nevím. Žádné negativní projevy jejich absence jsem neshledal. Jen mi přijde zvláštní, jak snadno se o ně dá přijít.

• Klepání z předku - pokračování: v září 2016 (na této stránce o kousek níže) jsem psal o neúspěšné reklamaci klepání z přední části vozu při malých rychlostech. Podezíral jsem tehdy silentbloky motoru a vypadá to, že jsem se trefil. V testu ojetého Rapida se o tom v čísle 9/2017 rozepsal Svět motorů. Cituji:

  „Zvukový efekt se projevuje jen ve chvíli, kdy motor nezrychluje ani nebrzdí. Čili zpozorovat ho mohou jen defenzivně jezdící řidiči. Když závěs vymontujeme, nebývá nijak poškozený, utržení motoru tedy rozhodně nehrozí. Přesto je k dispozici modifikovaný díl, který už je potichu - a stojí solidních 2408 Kč.“ (fotka silentbloku)

  Vybaven touto znalostí to opět zkusím na konci roku reklamovat.

Informace jsou v sekci Servisní prohlídky a reklamace.

V srpnu jsem se vydal do servisu s nashromážděnými nespokojenostmi s autem. Byl jsem opět v Auto Podbabská v Praze Dejvicích. Sepsáno je to v sekci Servisní prohlídky a reklamace.

Mám to ale smůlu s těmi okny. Na Octavii jsem měl od odletujících kamínků čelní okno jednou měněné a jednou opravované a nyní se dočkal také Roomster. Od přilétnuvšího kamínku se po čelním okně přímo před řidičem rozjela prasklina, takže jsem musel jednat rychle. Nahlásit pojistnou událost, pak počkat, než to přijede někdo nafotit a potom hned objednat do servisu. Ve výsledku na tom byly zajímavé dvě věci:

1. Řešil jsem na poště výměnu ročního dálničního kuponu, a protože to nebyla žádná sranda, napsal jsem o tom krátký článek.
2. Protože se výměna okna v servisu o jeden den protáhla, vyjednal jsem si zapůjčení náhradního auta. Dostal jsem zdarma na jeden den Rapida.

Jak vyřešit rezonance A sloupků je popsáno v článku Pazvuky a vrzání.

Jinak Roomster dostává v mých službách docela zabrat. Můj nájezd se zdvojnásobil oproti dobám, kdy jsem jezdil Octavií. Roomster zažívá veškerý možný provoz jak po Praze, tak i po dálnicích a občas dokonce i mimo silnice. Nejsem si jist proč, ale auto je pořád nacpané nějakými věcmi. Docela mě baví sledovat, co všechno Roomster pobere a jak si službu u mě pilně odpracovává. Vytvořil jsem fotogalerii s přepravními schopnostmi auta. Mrkněte se. Pokud byste chtěli taky přispět nějakou svojí fotkou, na které je v Roomsteru naloženo něco zdánlivě nemožného, pošlete mi ji!

V průběhu prvního roku jsem na autě udělal několik drobných úprav. Podívejte se:

1) Sundání reklamy prodejce ze zadního okna
Prodejce škodovek Porsche Inter Auto CZ odvádí dle mého názoru velmi profesionální služby a já osobně ho i přes relativně vysoké ceny servisu vidím jako nejlepšího servisního partnera Škoda (konkrétně jeho plzeňskou pobočku). I přes to ale nevidím důvod, proč bych měl na zadním okně vozit tak obrovskou reklamu. Bohatě stačí decentní nápisy na držácích registrační značky. Takže pečlivě nalepený nápis jsem doma hned strhnul. Nebyla to zrovna jednoduchá práce, protože každé písmenko byla samostatná samolepka.

2) Výměna znaků na zimních kolech Line
Na Škoda e-shopu jsem koupil zimní komplety, které zrovna byly ve slevě. Bohužel mi je dodali ještě s původními znaky Škoda, které se mi sice líbí víc, ale nechtěl jsem, aby byly znaky na autě nejednotné. Proto jsem si opatřil nové znaky a na zimákách je vyměnil. Byla to práce na pár minut a stačil k ní jen plochý šroubovák na vypáčení starých znaků. Jak původní, tak i nové znaky můžete koupit na Škoda e-shopu, chtějí za ně ale docela dost peněz.

3) Podložení zadní registrační značky
Krátce po převzetí vozu jsem si v sekci Hodnocení stěžoval na katastrofální zvuk při zavírání pátých dveří. Přicházím na to, že ten laciný plechový zvuk je zapříčiněn registrační značkou, která při prásknutí dveřmi zavibruje o plastový držák. Řešení nalézám v nalepení měkké pěnové pásky na zadní stranu značky, kterou jsem doma našel. Od té doby mám klid.

4) Vytlumení odkládacích schránek koberečkem
Tím, že jsou všechny odkládací schránky (s výjimkou té v loketní opěrce) tvořeny z tvrdých plastů bez jakéhokoliv polstrování, stávají se de facto nepoužitelnými. Odložíte mobil - lítá v zatáčkách tam a zpět. Odložíte svazek klíčů - rachtají, cinkají. Odložíte cokoliv a prostě se to ve schránkách pohybuje a dělá kravál. Takové schránky jsou k ničemu, jako řidič z nich šílím. Koupil jsem samolepicí černý koberec a vnitřek schránek jím vypolstroval. Dával jsem si záležet, aby to vypadalo dobře. Ještě se chystám na přihrádky v kufru.

Podrobnosti v sekci Servisní prohlídky a reklamace.

Velké kilometrové přírůstky na počítadle celkové ujeté vzdálenosti, o kterých jsem se zmiňoval již v minulém příspěvku, zatím pokračují. Skoro na den přesně po půl roce má Roomster najeto rovných dvacet tisíc kilometrů. Bohužel jsem však za tu dobu na autě našel více věcí, které mi vadí, než těch, které mi vyhovují. Tentokrát bych však chtěl příspěvek pojmout pozitivně, a tak se zaměřím na některé z oblastí, které mi dělají radost.

Čím začít u Roomsteru jiným, než přepravními možnostmi. S Roomsterem totiž immervere něco převážíme, přesouváme, stěhujeme. A nutno uznat, že k tomuto účelu je to výborné auto.

Dále prosklená střecha. Každý, kdo se veze na zadních sedadlech, se podivuje, ba přímo užasne. Spousta světla, neobvyklý výhled, pocit prostoru. To jsou atributy, které na zadních sedadlech cestující většinou neznají. V mém autě se jim jich však dostává. Střecha je vybavena dvěma roletami, jedna zakryje polovinu střechy nad předními pasažéry a druhá roleta pak tu druhou polovinu. Pokud je venku cca nad 25 stupňů, je slunečno a jedu v autě sám, většinou je zatahuji. Klimatizace pak nemá tolik práce. Zrovna tak se vyplatí je zatáhnout v parných dnech, když je auto někde odstaveno. V zásadě nemám k panoramatické střeše v Roomsteru žádných výtek a považuji ji za dobrou investici.

Asistent rozjezdu do kopce a ovládání rádia na volantu jsou prvky, které jsem na poslední chvíli zahrnul do konfigurace jen jako odměnu za dlouhé čekání, než bude auto vyrobeno. Přitom právě tyto dva prvky mi zásadním způsobem zpříjemňují dlouhé hodiny za volantem. Regulaci hlasitosti rádia bez nutnosti sundat ruku z volantu využívám prostě furt a je to záležitost velmi návyková. Asistent rozjezdu do kopce zase zvyšuje klid a snižuje únavu při popojížďkách po městě. Funguje fantasticky jak při jízdě dopředu, tak i při couvání. Principem je udržení tlaku v brzdovém válci i po sundání nohy z pedálu po dobu dvou sekund. Jakmile začnete přidávat plyn a auto se začne rozjíždět, dochází k plynulému odbrzdění. Rovněž velmi návyková věc.

Roomster je v mých službách v jednom kole. Za čtvrt roku najezdil 11 000 km, což jestli takhle bude pokračovat, odpovídá ročnímu nájezdu kolem 40 000 kilometrů! Celkově jsem s ním spokojený, ačkoliv výhrady se taky najdou.

Tak za prvé motor. Je sice tichý a při klidné jízdě úsporný, ale jakmile překročíte rychlost 100 km/h či auto zatížíte dalšími pasažéry, končí legrace. Tu najednou motor nemá žádnou sílu, do kopce se auto sotva sune a předjíždění se stává nepříjemným zážitkem. V prudších kopcích má motor plno práce i s prázdným autem a často není schopen v nich na pětku udržet ani devadesátikilometrovou rychlost. Já vím, je to jen „jedna dvojka“, ale tak nějak jsem od TSI čekal víc. Značnou vinu má na špatné dynamice velikost a hmotnost Roomsteru. Měl jsem možnost projet se služební Fabií 2 osazenou stejným motorem a tam bylo vše v pořádku. Auto bylo svižné. Ale u Roomstera je již takový motor na hranici bezpečné jízdy. A to se prosím do Roomsteru montoval ještě tříválec HTP, zpočátku dokonce pouze se 47 kW! Sice jsem s ním nikdy nejel, ale opravdu těžko si dokážu představit, že na tak velké auto takový motůrek mohl stačit. Tím se nevysmívám HTP koncepci, jen se divím spojení tak malého motoru s tak relativně velkým a těžkým autem.

Abych ale pouze nekritizoval, tak kromě tichého projevu se mi na TSI motoru líbí ještě jedna věc: spotřeba ve městě. Nemám sice stop/start systém, ale i tak je městská spotřeba příjemně nízká. Tak třeba spotřeba na volnoběh se spolehlivě drží na 0,6 litrech za hodinu.

Další výtky směřují k volantu a hlavovým opěrkám na předních sedadlech. Tříramenný volant sice perfektně vypadá, ale mně osobně se prostě lépe držel volant čtyřramenný, který jsem měl v Octavii. Pokud mám lokty opřeny o loketní opěrky ve dveřích a mezi sedadly, pak je bezpečnější a pohodlnější držet dvě spodní ramena volantu, než jedno rameno dole uprostřed. Můžete mít námitku, že jsem přeci nemusel zvolit tříramenný volant a mohl mít volant čtyřramenný. Jenže ejhle - čtyřramenné volanty byly zcela vyřazeny z nabídky! Nepochopitelné. (Mimochodem během devítileté kariéry se v Roomsteru vystřídaly tři generace volantů.)

Hlavové opěrky vpředu mi rovněž dávají prostor ke kritice. Jednak je jejich plocha opravdu malá a tak si hlavu opírám jen v jejich horní části, a aby toho nebylo málo, tak rozsah jejich výškového nastavení není vůbec stavěný na dlouhány. I já se svými 181 cm mám opěrku vysunutou úplně nahoře a její horní okraj dosahuje pouze výše očí. Tohle ve škodováckém vývoji někdo podcenil.

Na závěr tohoto příspěvku si ještě postesknu nad drnčením plastů. Na kostkách či větších nerovnostech šeredně drnčí něco před spolujezdcem. Až se dostanu do servisu, omlátím jim to o hlavu. Abych to drnčení zatím přehlušil, můžu si nahlas pustit hudbu. Jenomže to zase od reproduktorů začnou rezonovat plasty ve dveřích. Ach jo. To ani po devíti letech výroby neumějí v Kvasinách vyrobit auto kvalitně?

Další kritizování (ale i pár pochval :-) ) si nechám zase na příště.

Ne, že bych se chtěl nějak chlubit, ale pravdou je, že můj Roomster je jeden z nejlépe vybavených Roomsterů, který kdy byl vyroben. Nebudu vypisovat kompletní seznam výbavy, stručnější totiž bude uvedení těch prvků, které auto nemá:

• natáčecí světlomety - nepochopitelně byly vyřazeny z nabídky pro český trh
• vestavěná navigace Amundsen - opět nesmyslně vyřazena z nabídky pro český trh
• alarm - zapomněl jsem na něj při sestavování výbavy, ale neschází mi
• vypínání airbagu spolujezdce
• ostřikovače světlometů - (Doplnění z února 2017: vzhledem k častým jízdám po dálnici je mi líto, že je nemám.)
• tažné zařízení - nepotřebuji
• interiérový držák jízdních kol - kola budu vozit na střeše
• mezipodlaha v zavazadlovém prostoru - té jsem se chtěl vyloženě vyhnout
• MDI (Mobile Device Interface) - nepotřebuji si z auta dělat multimediální centrum
• originální handsfree - za 10 000 Kč je to příliš drahý špás

Jinak má auto naprosto vše. I takové speciality, jako panoramatickou střechu, sportovní sedadla, asistent rozjezdu do kopce, ochranu podvozku a motoru,… Takto vybavený vůz s TSI motorem mě v akční verzi Trumf stál 329 000 Kč. Nabízí se srovnání, jaký Roomster se dal za tuto cenu pořídit při uvedení na trh v roce 2006. Odpověď je jednoduchá - žádný. Museli byste totiž přihodit ještě 10 900 Kč, abyste mohli koupit Roomstera s motorem 1,2 HTP 47 kW v úplně nejnižší výbavě! Roomster se stejnou výbavou a srovnatelným motorem 1,4 16V by pak stál o cca 220 000 Kč víc. Vždyť i náš první Roomster s výbavou takřka poloviční stál v tom roce skoro o 100 000 Kč víc. Kupovat auto těsně před koncem životního cyklu má prostě své výhody.

Objednávka vozu a zadání do výroby proběhlo v první polovině prosince 2014. Čekací dobu jsem měl na smlouvě uvedenou osmitýdenní, tzn., že vůz měl být dodán na přelomu ledna a února 2015. Největším rozhodovacím problémem se ukázal výběr barvy. Při objednávce jsem uvedl základní modrou Pacific s tím, že během následujících tří týdnů si to můžu ještě rozmyslet a případně změnit. Po Vánocích jsem se nakonec rozhodl pro stříbrnou, na kterou jsem byl zvyklý a šel jsem tedy změnit objednávku. Co čert nechtěl, v salonu stál Roomster ve světle modré Miami. Na obrázcích se mi tato barva nelíbila, působila jaksi vyblitě. Naživo je to ovšem úplně jiná podívaná, takže jsem byl tak okouzlen, že jsem si tu stříbrnou přímo na místě rozmyslel a objednal modrou Miami. Později se ukazuje, že to bylo velmi šťastné rozhodnutí.

Jednu nevýhodu však volba této barvy nesla. Musí se na ni totiž dlouho čekat, protože je to odstín, který se lakuje výhradně pro Roomstera a nemá proto ve výrobě přednost, jako barvy univerzální (třeba černá, bílá, stříbrná atd.). Místo avizované osmitýdenní doby dodání jsem nakonec musel čekat rovných 13 týdnů. A to už je znát. Abych se odměnil za dlouhé čekání, měnil jsem v lednu objednávku znovu. Doplnil jsem další dva prvky výbavy (kompletní konfiguraci představím v příštím příspěvku).

Vůz jsem nakonec převzal v pátek 13. března 2015, šest dní poté, co byl vyroben. V rámci předprodejní přípravy vozu jsem nechal aktivovat automatické zamykání za jízdy (v Octavii toto mohl uživatel aktivovat sám v menu MaxiDOTu, u Roomstera to lze udělat pouze v servisu), nalepit průhlednou ochrannou fólii na práh zadního nárazníku a namontovat zástěrky. Narychlo jsem ještě objednával zimní komplety ze Škoda e-shopu. Zrovna tam probíhala cenová akce na litá kola Line s pneumatikami Nokian WR D3 185/55 R15. Roomster tedy bude i v zimě dělat parádu. V létě pak bude obouvat litá kola Rotare s pneumatikami Hankook Optimo K415 195/55 R15. Během čekací doby jsem si ještě koupil bezpečnostní šrouby, které sice dříve bývaly součástí výbavy u vozů s litými koly, ale v rámci šetření se už standardně nedávají.

Na závěr tohoto úvodního seznámení zvu do Fotogalerie, kde jsem již připravil několik obrázků z přebírání vozu.

V listopadu 2014 se stala ta nešťastná událost s Octavií, a tak jsem v prosinci 2014 objednal nové auto od Škody. Proč nové? Individuální objednávka nového auta vyplynula ze zavržení ojetin a dále z nevyhovující nabídky skladových vozů, které měly velmi podivně namixovanou výbavu. Tak např. většina Octavií s cenou 400-500 tisíc Kč měla zadní okna ovládaná manuálně, veškeré skladové Roomstery zase postrádaly hlavové airbagy i automatickou klimatizaci. Dobré dvě třetiny všech skladových aut byly v bílé barvě, což se mi rovněž dost příčilo. Rozhodl jsem se tedy pro individuální objednávku a měl jsem určité požadavky na výbavu. Chtěl jsem, aby alespoň zhruba kopírovala výbavu mé bývalé Octavie, přičemž naprosto klíčové pro mě byly tyto prvky:

• min. 6 airbagů a ESC
• kompletní elektrická výbava
• automatická klimatizace Climatronic
• zadní parkovací senzory
• tempomat
• mlhové světlomety s Corner funkcí

Někdo si možná řekne, že je to zbytečná zhýčkanost, ale když jste na to za ta léta v Octavii zvyklí, tak se pak bez toho těžko obejdete. Rozmýšlel jsem tedy nad těmito akčními modely:

1. Octavia Fresh
2. Yeti Fresh
3. Roomster Trumf
4. Rapid Fresh

Tak jako první jsem vyřadil Rapida. Rapid je koncipován jako jednoduché levné auto. Což není špatně, jenomže když několik let jezdíte Octavií 2, tak s tím máte problém. Rapidem nelze nahradit Octavii. Navíc s výbavou, kterou jsem požadoval, se nebezpečně blížil 400 000 Kč a za to už jsem mohl mít při zohlednění vyjednané slevy Octavii nebo Yetiho ve verzích Fresh.

Zbylé tři modely je možné zařadit pouze do dvou cenových kategorií. Yeti Fresh i Octavia Fresh s velmi podobnou výbavou a stejnou základní motorizací 1,2 TSI 77 kW a šestistupňovou převodovkou se mi nabízely za takřka stejnou cenu lehounce přes 400 000 Kč. Roomster Trumf s už trochu odlišnou výbavou a slabší variantou motoru TSI s 63 kW a jen pětistupňovou převodovkou by stál okolo 350 000 Kč (po dovybavení na mnou akceptovatelnou úroveň). Roomstera jsem tedy v tuto chvíli měl jako takovou záložní ekonomickou variantu.

Protože Octavia i Yeti byly za stejnou cenu, mohla rozhodnout jenom osobní obhlídka. Yeti mě zaujal o poznání víc. Interiér Octavie se mi pocitově zdál velmi nízký, snad ještě nižší než v minulé generaci. Zdálo se mi, že sedím až úplně na zemi, posez vzadu nebyl navzdory dostatku prostoru na kolena právě přirozený. Navíc mám takový pocit, že Octavia 3 je už tak dlouhá, že by se mi ani nevešla do garáže. A konečně u nové Octavie mě opravdu nezaujal interiér ani po stránce designu a už vůbec ne po stránce materiálů. Pokud jsem tedy měl vybrat z těchto dvou aut, vyhrál by to Yeti.

Dále pak na řadu přichází porovnání zbylých dvou kandidátů, tedy Yetiho a Roomstera. Yeti měl na své straně celou řadu výhod, především pak silnější variantu motoru TSI s výkonem o 14 kW vyšším a s šestým převodovým stupněm a vůbec celou řadu vyspělejších technických řešení plynoucích z technického základu Octavie. Sepsal jsem si na papír výhody a nevýhody obou aut a nakonec se rozhodl pro Roomstera. A nelituji. Ačkoliv bych určitě nelitoval ani v případě volby Yetiho. Byla to zkrátka volba ze dvou správných variant. U Roomstera mě lákala kratší čekací doba, nižší cena při podobné výbavě, nižší provozní náklady (spotřeba, servis) a taky možnost důkladného srovnávání s naším starším Roomsterem, kterému se budu na webu průběžně věnovat. Z toho, že byl Roomster těsně před koncem životního cyklu, pro mě plyne ta výhoda, že v rámci této generace Roomsteru mám produkt se všemi technickými inovacemi, které byly v průběhu jeho života aplikovány.