Jak ušetřit na provozu auta

Rád bych sesumíroval úkony a rady, díky kterým lze podstatně snížit výdaje spojené s provozem vozidla. A kdo musí živit víc než jedno auto, tomu se četba obzvláště vyplatí. Lidem, jež mají auto jako koníček a řízení pro ně není nutným zlem, se možná budou některé odstavce zdát banální, ale text píši i pro sebe. Mám díky němu přehled, jak se mi daří bojovat s nenasytným systémem.

Když auto teprve vybíráte

Soudobé vozy umí hýčkat spoustou výbavy. Kdo chce auto provozovat dlouhodobě a za přiměřené peníze, měl by si pořízení některých výbavových prvků raději dobře promyslet. Vševypovídajícím příkladem jsou LED světla. Jasně, auto s nimi vypadá fešácky a jejich světelný výkon halogeny zpravidla značně převyšuje. Ale až jednou přestanou svítit, LEDky v nich samostatně nevyměníte a čeká na vás výměna celého světlometu. Ta se snadno může šplhat do desetitisícových částek za jedno světlo! Za to když praskne žárovka, nová stojí stovku a vyměníte si ji svépomocí. Moc v tomto ohledu nepomáhají ani světlomety kombinující diodové denní a žárovkové potkávací svícení. Protože když se pokazí denní LEDky, zase nezbude nic jiného, než výměna celého kusu. Drahá světla taky prodražují pojištění a náklady při nějakém ťukanci.

Dozadu bubny nebo kotouče?

Zajímavé dilema vzniká v případě výběru brzd na zadní nápravu. Některé vozy umožňují zákaznickou volbu mezi bubnovými a kotoučovými brzdami. Příkladem budiž Škoda Fabia aktuální čtvrté generace, která pro 1.0 TSI v obou výkonových verzích umožňuje za 2 000 Kč osadit zadní kola kotouči. Leckdo takový příplatek považuje za samozřejmý, protože bubny přeci patří do historie, vypadají hrozně a hůř brzdí. Nebo ne?

Dle mých zkušeností mají oba typy brzd své výhody i nevýhody. Z pohledu servisních nákladů jsou bubnové brzdy jednoznačně lepší volbou. Nevyžadují v podstatě žádné investice, dobře jim uděláte jen občasným rozebráním a vyčištěním, dejme tomu každé dva roky. Pak vydrží klidně 10 nebo i 15 let. Jejich nevýhodou je vnější koroze bubnu, která má hlavně estetické důsledky, takže jestli nechcete za pěknými litými koly ukazovat zrezivělé bubny, čeká vás každoroční broušení a natírání. To u kotoučů nehrozí, jejich nevýhody jsou však horší. Na materiálu pro kotouče totiž automobilky zpravidla velice šetří a není bohužel výjimkou jejich totální zreznutí během dvou či tří let. Rozhodně zreznou dřív, než sjedete destičky. Negativem kotoučových brzd vzadu je tedy zvýšení servisních nákladů.

Volba rozměru kol

Svou důležitost má i výběr rozměru vhodného pro konkrétní použití. Obecně platí, že za každý palec průměru gumy si připlatíte při nákupu i na spotřebě paliva (protože bývají zároveň širší). Já zvolil střed z nabídky kol pro Roomstera (195/55 R15) a nejmenší z kol nabízených pro Caddyho (205/60 R16), ačkoliv mi nabízeli větší bez příplatku.

Výběr pneumatik

Je jasné, že na gumách, jakožto jediném prvku spojujícím auto se zemí, se obecně šetřit nemá. Ale kdo přesto nechce za novou sadu gum dát deset nebo dokonce i víc tisíc, ať čte dál. Některé rozměry jsou drahé a přitom nemusí jít nutně o velké válce na SUV. Chcete příklad? Nejrozšířenější rozměr pro auto nižší střední třídy je (býval) 195/65 R15. U něj se ještě v roce 2021 dala solidní pneumatika sehnat kolem tisícovky. I příplatek za prémiové značky Continental, Michelin či Bridgestone vychází na stokoruny za kus, což se dá snést. Je ovšem smutné, když ta samá pneumatika, jen s menším profilovým číslem 55, jaké hojně používá třeba Fabia 2 s Roomsterem, stojí mnohem víc. Tady už má smysl rezignovat na prémii a vybírat z lidových výrobců. Ony totiž takové Barumky vůbec nejsou špatné gumy. Svého času jsem do zimního modelu Polaris 2 obouval Felicii i Octavii a byl to naprosto pohodový produkt.

Přezouvání

Ideální je mít pro obě sezóny samostatné kompletní sady kol. Protože to fyzicky zvládám, přezouvám si kola sám. Jde o úsporu min. 1000 Kč dvakrát ročně, které by za stejnou práci chtěl pán v pneuservisu.

Službám pneuservisu se přesto nevyhýbám úplně. Před domácí výměnou kol se v něm totiž vyplatí nechat si je vyvážit. Volant se pak netřese v rukách a vyhnu se předčasnému opotřebení komponentů podvozku. Můj tip: vždy stačí vyvážit jen jeden pár kol – ten, co namontujete na přední nápravu. Pokud kola každý rok prohodíte mezi předkem a zadkem, všechna se dočkají vyvážení každé dva roky, přitom na důležité přední nápravě jsou vyvážená každoročně. Za vyvážení platívám kolem stovky za kolo.

Náplň do ostřikovačů

Letní nekupuji vůbec. Stačí kohoutková voda s pár kapkami jaru za nula nula prd.

Na zimu mi zpravidla vystačí jeden třílitrový kanystr nemrznoucí směsi, jejíž verzi do -30 stupňů lze rozředit až na šest litrů odolných mrazu -10 stupňů. Přitom poslední roky bývá v lednu klidně 10 stupňů nad nulou.

Ceny paliv 2022

Lze nějak kompenzovat bezprecedentní ceny benzínu a nafty? Do určité míry ano, ale je to samozřejmě těžké, když jsou ceny meziročně vyšší o 50 %. Já se řídím tímhle:

• Na dálnici nepřekračuji 130 km/h. S Octavií 1,6 MPI 75 kW jsem svištíval i 160 km/h bez většího vlivu na spotřebu. Ale tam měl motor výkonovou rezervu a karoserie nekladla odpor. U Roomsteru 1,2 TSI s 63 kW a kolmou zádí už to však nedělám. Motor bez chlazených výfukových svodů (generace EA111) musí chladit katalyzátor obohacením směsi a spotřeba leze vysoko vzdor dlouhým převodům. A když nevezu rodinu, kterou bych pomalou jízdou akorát nutil sedět na zadku dýl, než je nutné, volím dálniční tempo kolem stovky, v noci s klidem 90 km/h.
• Nepředehřívám motor stáním na místě. Nastartuji, vyjedu. Zahřeje se jízdou.
• Když parkuji na kopci, nechávám auto rozjet gravitací a nastartuji až během jízdy.
• Stále přizpůsobuji tlak v pneumatikách aktuální zátěži. Není nic namáhavého koupit si ruční pumpu, měřák a pravidelně dofukovat či upouštět.

• Přes den svítím denními světly. Je úplně zbytečné během dne pálit čočky projektorových světel a svítit čtyřmi (u dvojkové Octavie dokonce osmi!) žárovkami vzadu, kde to stejně není vidět.

  

• Skoro nebrzdím. Dokonale ovládám plynulou jízdu. K červené dojíždím pomalu. Z kopce se naopak nebojím překročit povolenou rychlost vyřazením do neutrálu, když vím, že pod kopcem zase zpomalím. Před použitím brzd vždy nejprve brzdím motorem. Motory se vstřikováním (všechny od faceliftu Favorita) v takovém případě zastavují přívod paliva a spotřeba je nulová.

• Nikdy na střeše nemám příčníky, když zrovna něco nevezu.

  

• Nepatřím k lidem, co mají zavazadlový prostor neustále posetý krámy typu kanystr s nemrznoucí směsí, přepravka na nákup, prázdná klec na psa a já vlastně nevím, co všechno s sebou ignoranti neustále převážejí. Každých 100 kg zvýší spotřebu o litr. Že tolik ty věci neváží? I desetikilová zátěž už se může při poskakování městem na spotřebě projevit.
• S jedničkou se jen rozjíždím, žádné vytáčení do čtyřicítky a desítky ujetých metrů. Jakmile auto odlepím z místa, hned řadím dvojku.
• Nejsem líný řadit, podřazovat ani vyřazovat do neutrálu.
• Nikdy, ale opravdu nikdy netankuji na tuplovaně předražených dálničních pumpách a jen zcela výjimečně v Praze.
• Už se neštítím ani obyčejného Naturalu bez aditiv, který bývá tak o korunu levnější. Mám však své auto rád, takže obyčejný a aditivovaný benzín střídám. Nebo si jej aditivuji sám VIFem.
• Využívám některé slevové karty. Nejčastěji Tankartu od Benziny, která dává plošně slevu 50 haléřů na litr. Mám i kartu do KM Prony, ta umí litr zlevnit o 30 haléřů až 1 Kč v závislosti na množství odebraného paliva za posledních 90 dnů. Výhodou obou karet je, že v nich není zakopaný žádný pes. Prostě při placení kartu ukážete a dostanete hned slevu. Žádné stupidní sbírání bodíků nebo jiné nesmysly.

Díky těmto zásadám se mi za poslední půlrok snížila dlouhodobá spotřeba u Roomsteru 1.2 TSI z 5,6 na rovných 5 litrů. A s Favoritem jsem během léta jezdil průměrně za 4,9!

Povinné ručení

Třebaže v posledních letech zdražuje, já jej nechávám každý rok přepočítat. Ve prospěch totiž mluví stárnutí auta i majitele. Vůbec se nebojím pojišťovny střídat. Dávám si pozor na limit. Nejnižší limit 35/35 milionů se lehce může stát nedostatečným, když hodnotu lidského života soud stanovil na 400násobek průměrné mzdy, což aktuálně vychází kolem 14 milionů Kč.

Havarijní pojištění

U nových aut jsem pro a dokonce mi u nich připadá rozumná pojistka GAP. Oboje bych platil ideálně do tří let věku. Poté už bych se havarijku zcela vyhnul, ale to ať si každý zváží sám. Mám výhodu parkování ve vlastní garáži, kde mi auto nikdo neukradne ani nezničí, ani na něj nespadne strom. Záplavy mi též nehrozí. A když si vzpomenu, jak mě jako mladého ožebračila pojišťovna po slabém ťukanci Octavie, utvrzuji se ve zbytečnosti havarijní pojistky u starších vozidel ještě víc.

Ke zvážení jsou též různá doplňková pojištění typu krádež věcí z vozidla či připojištění skel. Podle tvrzení První klubové pojišťovny se pojistka čelního skla vyplatí po desátém objetí rovníku.

Správná údržba

Nic nezvýší výdaje takovou měrou, jako neplánované opravy. Přitom pravidelnou preventivní údržbou lze řadě problémů předejít. Dodržuji a v některých ohledech i zpřísňuji plán údržby vydaný výrobcem. Olej měním co rok či 15 000 km, nepřetahuji intervaly pro svíčky a filtry. Auto často větrám, aby v něm nic neplesnivělo a jednou ročně voskuji. Podvozek a dutiny jsou chráněné proti korozi nástřikem provedeným u specialistů. Není od věci provádět jednou za čas i výměnu dalších provozních kapalin, i když o nich výrobce mlčí, jako chladicí kapalinu, olej v převodovce nebo posilovači řízení. Pečlivá údržba se odmění dlouhodobě spolehlivou funkcí vozu, popř. zvýšením hodnoty při následném prodeji.

Dodatečný nástřik podvozku a dutin se může zdát drahý a zbytečný. Takhle však vypadá u Roomstera podmotorový rám a rameno zadní nápravy po čtyřech zimách. Záruka se na to nevztahuje.

Po nástřiku:

Co můžu, dělám sám

Spoustu peněz lze ušetřit naučením se základních úkonů údržby. Hrozně mě štvaly marže, jaké mají autorizované servisy u motorových olejů. Prvním stupněm řešení je nosit si do servisu vlastní olej koupený na internetu. Já to tak dělal mnoho let, ale někdy jsou s tím v servisu nepříjemnosti.

Druhou fází je měnit si olej sám. Jde o jednoduchou práci, z níž mám radost. Samozřejmě je potřeba to mít kde dělat. Vyjetý olej bezplatně odevzdávám do nebezpečného odpadu. Též výměnu kabinového a vzduchového filtru motoru provádím svépomocně. A třeba stírací lišty či prasklé žárovky a pojistky jsem si v servisu nenechával měnit ani v osmnácti. Jsou to ty nejjednodušší úkony, jejichž postup je dokonce uvedený v návodu k obsluze.

Rozbité díly

Kdybych musel vyměnit třeba poškozený světlomet či interiérový díl, mrknul bych nejdřív na Sbazar. Zpravidla se tam takových součástek povalují hromady v různých stádiích novoty. Teprve pak bych šel koupit nový do autorizovaného servisu.