Našemu prvnímu Roomsteru, dnes už patnáctiletému, svítá po mnoha letech strádání naděje na návrat domů, tedy do mých rukou. Jeho současnému majiteli došla trpělivost s investicemi do jeho provozuschopnosti a objednal si za něj náhradu: čtvrtou generaci Fabie. Prodejce prý Roomstera odkoupí za 15 tisíc Kč. Nabízím mu je taky a doufám, že mou nabídku přijme. Uvidíme asi za půl roku, až mu novou Fabii vyrobí.
Roomstera si chci nechat na památku. Dodnes si živě pamatuji, když jsme jej s rodiči objednávali i přebírali. Bylo mi tehdy 16. Nedokážu se s ním rozloučit, mám už takovou povahu. Stále je mi smutno při vzpomínce na bývalou Octavii.
Současný stav červeného Roomstera není vůbec dobrý. Nejde jen o běžné nemoci stáří, ale především o rozsáhlou korozi dříve lakovaných či poškozených částí. Pokud vím, tak korozí jsou zasaženy oboje přední dveře a levé zadní. Řidičovy dveře do té míry, že v nich zeje díra. Z levého prahu se doslova sype rez a je v něm též ohromná díra. To bude největší výzva, pokud se rozhodnu pro záchranu.
V tuto chvíli ještě nevím, zda jej pouze uskladním ve stodole a odevzdám značky do depozitu nebo do něj zainvestuji a nechám jej uvést do perspektivního stavu. Byl bych radši pro druhou variantu, rozhodovat však budou peníze nutné k opravě (nejde jen o korozi) a též ochota platit povinné ručení za třetí auto, které vlastně nepotřebujeme.
Přikládám stručnou fotodokumentaci aktuálního stavu z konce roku 2021. Zachycuje pozoruhodnou kombinaci výše popsané rozsáhlé koroze, zachovalého interiéru a nízkého nájezdu (průměr vychází na necelých 7 500 km/rok). Po letech mě fascinuje světlý interiér. Kolik aut něco takového dnes nabízí? Všechny jsou dnes antracitové, což je automobilkami hojně užívaný, vznešenější název pro pohřební černou. Když pozoruji, jak se trvale omezují volby vnějších barev a jejich paleta si často vystačí s několika odstíny šedé a k tomu ty ponuré interiéry, opravdu mě zajímá, čím se zabývají lidé v oddělení Color & Trim.